Bydlíme bez malých kamarádů…

Celé bydlení nám zajišťovala univerzita. Byli jsme zařazeni do konkurzu, který začal před prázdninami, ale až ke konci srpna se vše hnulo. Hurá. Máme kolej, nemusíme si hledat bydlení jinde. Bydlíme na koleji při Fakultě filologie a žurnalistiky. Obří bílé oprýskaná budova čítající asi 12 pater na ulici Ulan-Batorskaja, č.p.12. ve čtvrti Univerzitní.

Po příjezdu nás u vchodu přivítala bábuška na vrátnici a další dva hlídači (Proč dva? ptala jsem se sama sebe a ptám se stále…někdy jich tam bývá i více…asi aby se nenudili), která nevěděla nic o našem příjezdu…proč taky, že? Vždyť naše bydlení se řešilo na fakultě a kolej je příliš daleko, aby jim tam signál doběhl. S tím signálem to tu moc „ne rabotajet“… Po asi hodinové proceduře, kdy jsme nejdříve čekaly na jednu (z mnoha) vedoucích koleje, která nás předala další vedoucí (asi sekretářce), která si po nás vyžádala dvě fotografie a lékařskou zprávu o tom, že nemáme TBC, jsme se konečně dostaly do pokoje. Prý, že bez potvrzení o našem dobrém zdraví nemůžeme bydlet na koleji a že je nutné si vše potřebné zařídit. Tak jsme byli posláni do polikliniky na „vyšetření“…o tom ale příště.

Ačkoliv budova jako taková mi spíš připomíná dům hrůzy – dlouhé pusté chodby, oprýskané zdi, (ovšem nová plastová okna!), balkony, na které se bojíte došlápnout…., pokoj zdá se být o něco lepší.

Zpočátku jsme se spolubydlící byly jemně….no dobře..nebudu předstírat…hodně skeptické. Kovová postel, s kovovým roštem a na ní asi tak pěticentimetrová matrace, spíše jen taková podložka. Žádná lednička (tady se věší jídlo za okno…hezky pověsit za kličku a vystrčit z okna…jak říkáme se spolubydlící (Belgičankou) „It works!“:-)). Plechová sprcho-vana uprostřed maličké místnosti, takže voda teče širým potokem kolem dokola. Plechové umyvadlo, které jemně poklesá (no jo ta gravitační síla je mrcha!). Záchod ihned za umyvadlem, takže pokud chcete, můžete si potrůnit a zároveň vyčistit zuby (ještě jsem to nezkusila, ale co není, může být). A dvě famózní díry pod a nad záchodem, aby měly trubky kudy procházet a kabely aby se nemačkaly v úzké šachtě…

Žádná kuchyně!!! Cože??? To ne! Pomyslela jsem si, jakmile mi to s úsměvem na rtech řekla paní vedoucí (?) koleje…tady se prý nevaří, tady se chodí do „stolovoj“ (jídelny, bufetu..něco mezi tím)… To byl možná hlavní impuls, proč jsem si chtěla hledat jiné bydlení…nemůžu si uvařit a nemám kde skladovat jídlo. Já, která tak ráda jí!!?? Ne vozmozhno…

Abych ale jen nehanila, přiblížím vám pozitiva našeho pokoje: máme krásný výhled na Angaru a z chodby máme zapadající sluníčko jako na dlani. V naší buňce máme sprchu a záchod jen pro sebe (podotýkám se záchodovým prkénkem :-)). Ti, kteří znají moji historku se Šmoulou v Ivanově, vědí… ti, kteří neznají: V Ivanovu na koleji jsme měli záchod na patře, bez záchodových prkének-to je dost běžná věc i na univerzitě…no a tak jsme se rozhodly, že teda posilovat stehenní svaly nebudeme a že si pořídíme vlastní, přenosné prkénko. A v obchodě neměli nic hezčího než světle modré a tak jsme mu daly externí název Šmoula.)                Na pokoji je skříň, dvě židle, nový stůl, topení! (otázka jak funkční), nové lino, tapety. Budeme platit kolem 200rublů za měsíc! …..no a vůbec největší překvapení – ŽÁDNÍ ŠVÁBI!! Je to vůbec v Rusku možné?? Raid proti švábům a křídu můžu hodit do koše…Hurá!

Advertisements

One thought on “Bydlíme bez malých kamarádů…

  1. Haha, velice se bavim! po navsteve hostelu v Petrohradu vim presne, o jakych vojenskych postelich s matracemi ve stylu predlozek pred vanu mluvis:))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s