Všechno se dá vyřešit…

Změny se začaly rodit v mé hlavě, když jsem zjistila, jak složité (či finančně náročné) by bylo získat nové bydlení. Přemístění do jiného pokoje v rámci velké buňky, pod jinou fakultou, s kompletním vybavením – jak jsem se při bližším pátrání dozvěděla, pokoje hotelového typu – určené pro delegace a významné univerzitní návštěvy. Pokoje protekční. A taky za protekční cenu – 12000 rublů / osoba/ den. Pokoj v bytě na jiném sídlišti dále od centra (v centru údajně nemá smysl hledat – byty je, jak jsem si zatím stačila všimnout, nemožné rychle najít. Po městě visí inzeráty, že někdo si chce pronajmout pokoj. Pokoje se pohybují kolem 8 000 – 10 000 rublů/ měsíc (žádná láce, pokud si uvědomíte, že počáteční plat absolventa se pohybuje kolem 20 000rubl….). A troufám si říci, že pokoje jsou nevybavené….

Takže co nám z toho vyplývá? Pojďme si náš mini byteček zvelebit. Však nejsme žádné princezny ze Západu (no Marijke je víc ze Západu než já, ale tady je to jedno…jsme z Evropy). V podstatě nám tu nic nechybí a co chybí, tak to se pořeší…Zuzka a Marijke, práce všeho druhu!

  1. Celková lokace koleje je výborná. 20 minut přímým spojem (rozuměj maršrutkou či autobusem z dob dáávno minulých) do centra. Výhled se mi líbí moc! Východ slunce nad Angarou přímo z pokoje, západ slunce z chodby…
  2. Necháme opravit padající umyvadlo, opravit světlo v chodbě (Světlo nesvítilo už od začátku…všimla si toho paní vedoucí koleje, když nás první den prováděla… rozsvítila. Nic. „Hmm, ne rabotaet“. A spokojeně odešla.

Tak si to holt musíme zařídit taky.).

  • Na záchodě (na odpornou díru, kudy se klidně můžete podívat do koupelny pod vámi) vyvěsím plakáty, které jsem si vezla z domova, abych se tu cítila alespoň trochu jako doma.
  • Koupíme matraci.
  • Koupíme mini lednici, plotýnku na vaření. V zimě nejspíš i malé topení:-)
  • A provedeme už jen estetické úpravy – háčky, úložné prostory (z krabice vyrobit poličku? Není problém! Z Litvy mám už praxi. Jak nám polička hezky vydržela!).

No a vlastně můžeme bydlet.

… to byly plány – a jak to dopadlo?

  • Matrace koupená. Jakou jsme z ní panečku měly radost! Jako malé děti:-)
  • Umyvadlo opravené – pán opravář přišel (kupodivu do několika minut od nahlášení, stále tu funguje telefonické spojení), koukl na umyvadlo a povídá, že tomu vůbec nic není, že jen trochu padá. Tak jsem mu řekla, aby to opravil. Tak pohnul jedním, druhým šroubkem…zarachtal s ním a prý, že je to opravené a už zdrhal. Tak jsme ho stopla, že to zkontroluju, protože byl prapodivně rychlý. Samozřejmě, že to nebylo opravené! Tak jsem do něj začala hučet, že ať to teda opraví! On se na mě usmíval ze dveří a po minutě řekl, že to ale potřebuje nějaké náčiní! Tak jsem ho teda vyslala pro nářadí, ať to teda „otremonturujet“…a nakonec opravil:-)
  • Ještě světlo. Na to ale musel přijít někdo jiný. Když jsme žádali „pána umyvadlo“, ten nám odmítl, že to není jeho práce! Oni to tu totiž mají hezky rozdělené: vedoucí přes finanční záležitosti, vedoucí přes organizaci studentů, technik na elektriku, opravář koupelen a já nevím, co tu ještě všechno mají… Světlo svítí!
  • Lednice a vařič objednán a do 10 dnů nám ho dovezou přímo na kolej….

Řekla bych, že jsem s bydlením teď spokojená. Zatím máme lednici za oknem. Právě je 21:40, jídlo visí v igelitovém pytlíku na kličce a chladí se…

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s