Hon za jedním papírkem s razítkem…

V prvním týdnu pobytu na koleji jsme byly nucené podstoupit lékařské vyšetření, že jsme zdravé a můžeme pobývat na koleji. Že se o žádné vyšetření ve skutečnosti nejednalo, to poznáte vzápětí…Byly jsme odeslány (já, Marijke a ještě jedna Češka) do polikliniky, kde na nás měla čekat dr. XY a ta už měla vědět, co se s námi bude dít. 

No ehm…zážitek, který nechci, aby se ještě někdy opakoval….rozhodně ne v této poliklinice. No takže – poliklinika asi po rekonstrukci, ale dělníci zapomněli uklidit…na hygienu se tam příliš nehledělo… někde stále oprýskané stěny, někde vymalovali jen půlku stěny (asi předpokládali, že tam stejně půjdou ty skříně, které stály nalevo od hlavní fronty čekající na nevím co)…vlastně ty záhadné fronty byly všude….

My jsme si také musely vystát nekonečnou frontu (k paní univerzitní lékařce) v tlačenici plné Mongolů, Číňanů, Uzbeků a pár Rusů. Byli to studenti 1. ročníků, kteří potřebovali potvrzení, aby mohli studovat na univerzitě a, jak jsem pochytila, tak možná i na tělocvik. Za dveřmi ordinace se měla odehrát „vstupní prohlídka“ – která ve výsledku spočívala v tom, že se do ordinace nahrnulo 5 lidí s pasy dalších 10 lidí a doktorka jim vydala potvrzení, že jsou zdraví… ano, žádná prohlídka ve skutečnosti neproběhla! Než jsme my tři cizinky Evropanky zjistily, jak to funguje, tak nás předběhlo asi tak 20 lidí (s těmi pasy dalších lidí, tže nás předběhlo asi tak 70 lidí).

Pak jsem se naštvala, páč jsme tam čekaly jak idioti 3 hodiny a nic se nedělo…(teda vlastně dělo – na dveře bylo namáčknuto několik lidí, průběžně je otevírali,aby zjistili kolik pasů ještě zbývá vybavit….). Na fronty a na to, kdo přišel dřív, se nehrálo…kdyby jo, tak jsou po 2 hodinách všichni vyřešení a mohli jít v klidu domů. No ale každopádně jsem se naštvala a šla jsem se cpát….vzala jsem pasy od holek a vstoupila do tlačenice… Marijke blokovala zezadu, Petra zleva, já loktem odstrkávala asi 17letýho Rusa, který měl dost velkou sílu…ale já jsem vyhrála. Záhadným způsobem jsem se při třetím otevření dveří vmáčkla dovnitř…nevím, kolik bacilů na mě v té tlačenici skočilo (nechci to vědět, doufám,ale, že mám silnou imunitu)…hurá! Vybojovala jsem pozici. Tak jsem vše vysvětlila, že potřebujeme potvrzení, že jsme zdravé…no tak něco začala sepisovat (i pro holky, ačkoliv je vůbec neviděla) ona mi to napsala, i pro holky!! A řekla, že teď musíme do „kabinetu no.XY“, kde nás zaregistrují do evidence a pak že musíme do „kabinetu no. XY“, kde podstoupíme rentgen plic (že jsme proti TBC očkované a žádnou TBC nemůžeme mít, to vůbec nikoho nezajímalo a že tam podstupujeme vyšetření, které se v civilizované Evropě nedělá, to taky vůbec nikoho nevzrušovalo…prostě pro každého stejná míra!) a pak musíme zas přijít do kabinetu k ní, k pí. Doktorce, že nám napíše to potvrzení, kvůli kterému jsme tam šly… 

Takže jsme si šly vystát další frontu na registraci a další frontu na rentgen (nevím, jak silný rentgen to byl….zatím se cítím fit a v pohoděJ) a pak zase za doktorkou….opět procpat se tlačenicí (s pasy všech nás tří)…tentokrát už bez čekání (ale stále jsem musela tvrdě bojovat lokty) a výsledek tohoto 5 hodinového maratonu byl jeden prachobyčejný papírek vel. A5 s razítkem s nápisem:

„Způsobilá bydlet na studentské koleji. Netrpí žádnou kožní chorobou.“