První setkání se sibiřskou perlou

A je to tu… Už jsme to nemohly vydržet. Předpověď na víkend byla velice příznivá. Irkutsk, jasno, sobota 25°C, neděle dokonce 26°C. Ano, čtete dobře. Žádný sníh, ani žádný kabát…babí léto se nám přihlásilo o slovo. Už po příjezdu jsem cítila, že nás velké a hluboké vody „perly Sibiře“, která je vzdálená od Irkutsku co by kamínkem dohodil, volají….A tak jsme tedy jejich hlas vyslyšely a s radostí vyrazily. První cesta na Bajkal je tu!

V sobotu 15.9. jsme navštívily městečko na břehu Bajkalu, Listvjanka (Листвянка). Jelikož bydlíme na velice výhodné trase maršrutek, dovezla nás marš. 64 až na avtovokzal (autobusák), kde jsme trochu zmateně pobíhaly mezi maršrutkami. Nástupiště tam nenaleznete. Jízdní řády taky ne. Samozřejmě jsme netušily, odkud jede maršrutka do Listvjanky…a tak, jak je u nás už zvykem, jsme se otázaly. To je lepší než milion papírů, které jsou v Čechách mnohdy k nepřečtění…a to se mi líbí:-) A nakonec maršutku našly. Jak jsem později zjistily, stálo jich tam minimálně 5….Listvjanka je oblíbená destinace všech turistů i samotných Irkuťanů. Po hodině vzrušující jízdy, kdy se bojíte o život, zároveň se kocháte nádhernou podzimní přírodou a za kterou zaplatíte na konci jízdy krásných 100 rublů (kurz 100 rublů cca 60Kč), jsme se ocitly na „pobřeží bajkalského moře“. Opravdu jsem si tam připadala jako u moře….

Bylo mi jasné, že tam nebude 25 stupňů (a taky že nebylo!). Když jsme tam dorazily (kolem půl 11), klepala jsem trochu kos, chladný větřík z hor vanul celkem nepříjemně. Ale kolem poledního se do nás opřelo sluníčko a zima byla pryč. Mraky se neustále válely nad hladinou jezera, v dáli za mraky vystupovalo pohoří – podle mých orientačních schopností usuzuji, že pohoří Chabar- Daban. (…pokud se mýlím, prosím o komentářJ). Opravdu parádní podívaná! Listvjanka je částečně posazená v údolí, takže kolem nás stoupaly žluto-zelené kopce, které dokreslovaly pohodovou atmosféru (když jsme utekly z turistického centra).

Listvjanka je parádní tahák na turisty…Všude samé stánky se suvenýry všeho druhu – od drahých kamenů, přes pavouky zapečené v umělé pryskyřici, přes vyřezávané hrnky a lžíce až po příšerné plyšové tuleně. Takového tuleně můžete zakoupit s kulichem za 400 rublů, bez kulichu 250 rublů – no nekup to!. Tuleni (v rj. „nerpa“ – jediný sladkovodní tuleň, bajkalský endemit) jsou dle všeho velkou chloubou Bajkalu. V Litvjance je tedy postaveno „nerpinarium“, kde údajně uvidíte nerpi, jak malují, hrají na hudební nástroje a dělají další vykutálené pitominky.  Sorry, nebudu takovou obludnost podporovat…chudáci nerpíci…

Turisti jsou zde pro místní obyvatele evidentně všechno, všude vás chtějí „odrat z kůže“. Dva příklady, po kterých jsem si řekla, že Litvjanku už dlouho vidět nemusím…. První zážitek se odehrál na placeném parkovišti, kde je přístup k jezeru a je možné se tam posadit na lavičku a rozjímat… Po pár minutách co si tam spokojeně sedíme a zobeme vítečné ruské sušenky, k nám přijde chlápek a říká: dívky, tohle je soukromé placené parkoviště a tak musíte zaplatit 100 rublů. A já na něj: A za co? My tady auto nemáme? Načež mi on odvětil: „ ….no tak zaplaťte 100 rublů a můžete tu sedět v klidu dál.“ No tak samozřejmě, že jsme odešly.

Druhý případ nastal v restauraci, kam jsme přišly na oběd. Nejprve si nás nevšímaly vůbec…pak nám přinesly bez jakéhokoliv přivítání anglický (!!) jídelní lístek. Cože? Těm anglickým překladům nerozumím, chci ruské menu. Tak se tedy chvíli zdráhali, ale donesli….že jsme na jídlo čekaly hodinu, ok, naštvalo mě to,ale jelikož se tady nespěchá, tak v pořádku. Jídlo bylo dobré. Palec nahoru. Ani jsme nedojedla, už nám ležel na tohle účet….tak jo, když si tedy už nic dát nemůžeme, tak platíme. Ale co to? Účet neodpovídá cenám toho, co jsme skutečně měly….tohle teda ne, dívky. Takhle by to nešlo. Jdu si pro jídelní lístek…podotýkám ruský jídelní lístek! Kontroluji cenu mého jídla v ruském menu – 220 RUB… na účtence je 300 RUB ? Ha? ….reklamuji to tedy u paní číšnice. Ta skoro ani nedýchala, odběhla a zmateně se omlouvala, že nám naúčtovala něco jiného….Kecy! Chtěli na nás akorát vydělat. Jelikož měli dvě verze jídeláků, měly také dvě verze cen!! Hnus! Jaké z toho tedy plyne poučení? Mluvte rusky. Pokud rusky neumíte, tak si i přesto vyžádejte ruský jídelní lístek… a nenechte ze sebe dělat obětní beránky.

Musím říct, že tyto dvě historky ve mně zanechaly poměrně nahořklou vzpomínku na Listvjanku…kterou trochu oslazuje příjemná procházka po obědě do nitra pravé (neturistické) Listvjanky, kudy jsme se prošly po obědě. Staré dřevěné baráčky (samozřejmě, s pokoji na prodej), prašná cesta a staré auťáky…starobylý valník a studna s rumpálem. Skvostné! Bohužel i tady se objevují novostavby lákající dychtivé movité turisty z Číny, Německa (či možná Rakouska)…Co se dá dělat….

Návštěva byla nutná, příště tu budu akorát přestupovat na „Krugobajkalku“ či nastupovat na nějakou túru…nezdržím se tu déle, než bude nezbytně nutné…koupím uzeného a nasoleného omula a budu pokračovat v objevování bajkalského národního parku.

Do vstreči, Bajkal!

Reklamy

2 thoughts on “První setkání se sibiřskou perlou

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s