Když potkáte medvěda, hlavně neutíkejte!

…to byla rada, kterou jsme v neděli dostali od Antona (našeho „gida“, studenta „filfaku“ Antona) ihned na úvod naší dobrodružné cesty do hlubin sibiřské tajgy. Pravda, zní to trochu dramaticky. Ve skutečnosti jsme šli na výlet do takového obyčejného českého lesa, kde jsou ovšem stromy několikrát vyšší a lesy jsou trochu více rozlehlé než ty naše….byl to les, který neměl konce a medvěda a vlka je možno ve skutečnosti potkat. My takové „štěstí“ naštěstí neměli:-) Jen datla jsem na stromě objevila…(jen tak mimochodem, mám pocit, že na Sibiři je všechno větší…stromy i datlové…)

No a kde jsme tedy vlastně byli? Zastávka Orljonok (Орлёнок) – jihozápadně od Irkutsku na železniční trase Irkutsk – Sljudjanka (Слюдянка). Skalní komplex Olchinské plošiny (скальники Олхинского плато). Cena jízdného: 40 RUB (se zpáteční jízdenkou nijak spěchat nemusíte…koupíte ve vlaku, za stejnou cenu jako na vlakovém nádraží).

Samy bychom se tam nikdy nedostaly, ale pod vedením Antona jsme nabídku výletu s radostí přivítaly….Již na začátku musím podotknout zajímavý fakt o ruském vnímání času – je tu evidentně pojímán asi tak jako místní vzdálenosti („nedaleko“ znamená několik set kilometrů). Pokud vám tedy někdo řekne, že půjdete celkem pět hodin, nevěřte mu!! Spíše to zdvojnásobte a máte výsledný čas! Ano, souvisí to s naším výletem do lesíku v Bajkalském národním parku.

Už od počátku se mi výprava jevila jako dost zajímavá…na vlakovém nádraží byly mraky lidí. Hluk, smrádek, nedychatelno…lidé s krosnami, stany, karimatkami….spoustu mladých lidí či postarších čundráků…vypadalo to jako nějaké tábory…nebo spíše nějaké pionýrské výpravy. Všichni kupovali jízdenky jako o život. Pak jsem pochopila proč….všichni nasedli do stejného zanedlouho odjíždějícího vlaku. Po téměř dvouhodinové jízdě vlakem (už tady se Anton s časovým určením jemně sekl…původní plán byla hodina jízdy) vlak zastavil doslova „in the middle of nowhere“. Jen železnice, oholené kopce se zbytky kmenů ošlehaných větrem a les….zastávka Orljonok. Davy se vyhrnuly ven…vlak odjel…a všichni hurá přes koleje a šup do lesa.

Čas: téměř 11hodin. Výprava začíná. Tak šlapeme…přecházíme několik chatrných lávek přes říčky, potůčky. Stoupáme do strmého kopce přes obrovské balvany, spadané kmeny stromů. Nezastavujeme se. To proto, abychom stihli vlak domů (v 21:00…původně jsem této informaci nechtěla věřit, páč bylo 11!! Co tu probůh budeme 10 hodin dělat, když za 2,5 hodiny budeme v našem cílovém místě??). Po necelé hodince se dostáváme na stezku, ze které se nám přes stromy otevírá skvostný pohled na daleké kopce porostlé borovicemi a bělokorými břízami se žlutooranžovým listím. S Marijke se kocháme. Ostatní šlapou jak šílení. Pořád na nás čekají. Však my nemůžeme jít, když je tu kolem tolik krásy!!

Scházíme ke korytu řeky, kolem kterého se rozprostírá louka posetá stany. Lidé se před nimi povalují, pálí ohně, vaří obědy. Někteří se koupou v řece…kousek opodál se tyčí vysoké skály poseté vytrvalými horolezci…připadám si tu jako na nějakém pionýrském táboře. Všichni sportují, radují se z pohybu (hihi, skoro jako sokolský slogan..), táboří. Super místo. Klidně bych si tam taky poležela a odpočala…ale nene, my jdeme šplhat na skály (ne přímo, ale okoloJ). „Velikolepno“!! Ze skal se nám otevírá pohled na tábořiště pod námi. Kopce všude kolem nás. Štíhlé obří borovice. Divoká řeka…Mohla bych na těch skalách sedět ještě teďJ Při pohledu na ty nedozírné dálky jsem si vybavila let do Irkutsku, kdy jsme přelétali nad pustou krajinou, všude jen hluboké lesy, vinoucí se řeky a občas pár světel jako znamení civilizace…opravdu zvláštní magický zážitek.

Odtud opět scházíme k řece a obsazujeme jedno ohniště, kde vaříme. Jelikož to měl pod vedením Anton, tak i vařil. Ruští muži neumí v přírodě příliš dobře uvařit:-) Nicméně jsme pojedli ohořelé špagety s masem z plechovky... Odpočíváme na kamenech v řece. Šploucháme si nohy v ledové vodě. Slunce stále svítí. Úplná idylka. Je 16:00. Vydáváme se na další část našeho výletu…další skály…vzdálené 2 hodiny. Propadám zoufalství…už nemůžu. Dochází jídlo, energie. Kdybych to věděla, že jdem na celodenní pochoďák, beru krosnu nacpanou jídlem. Jenže není jiná možnost – sama zpět nepůjdu a vlak už stejně nejede (až v těch devět). Stihneme to vůbec, ptám se sama sebe???

Skála dobrá, ale byla to jen obyčejná skála. To by stačilo, už chci fakt sednout a jet domu. Nohy mě nesou jen z povinnosti. Nakonec vše stiháme podle plánu…na zastávku přicházíme v 20:00 Čekáme tedy na zastávce…Pokud je vám zima, není problém zajít k ohni. Kousek od nás jeden hoří…

V půl 9 začíná krápat, stmívá se. Lidé jsou ale stále veselí a upovídaní. Je jich tu hodně. Ti, co s námi jeli sem, jedou evidentně v tu stejnou hodinu zpět… Vlak přijíždí s deseti minutovým zpožděním (teda to se jen domnívám, někdo říkal, že jede v 21:10…ale nevěděl to jistě, protože nikdo skutečně nevěděl,kdy vlak jede:-)Opět žádný jízdní řád,no…)

Otvírají se dveře a začíná opravdu skvostný nástup do vlaku…všichni se hrnou jako zběsilí (aby si sedli, samozřejmě). Připadala jsem si jako při nástupu do transportu do gulagu…široké automatizované dveře, u vchodu strážník se psem. Další ochranka organizující nástup do vagonu…naštěstí nás žádný gulag nečekal.

My si nacházíme místo u záchodů, protože vagony jsou tak přeplněné, že jinde prostě místo nenajdete). A odjíždíme. Opouštíme pusté místo, které žije jen přes den…v noci vše utichá, ani jediné hvězdy na nebi není, vítr pofukuje a přináší s sebou chladný vzduch od Bajkalu.

Možná na nás medvědi někde číhali, vlci třeba kroužili kolem nás…To se už ale nedozvíme…

S posledním zahoukání vlaku za sebou zanecháváme jeden den v krásné podzimní ruské přírodě.  A zároveň zakončujeme druhý týden pobytu v Irkutsku…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s