Tam, kde vás při cestách provázejí draci…majestátný Olchon

Tam, kde vás při cestách provázejí draci…majestátný ostrov Olchon

Téměř první měsíc za mnou a s ním i další výlet na Bajkal….tentokrát jsme se vydali na ostrov Olchon (остров Ольхон). Já, Marijke, Petra a dále skupinka Rakušanů, 2 Němky, Francouz, 4 Američani a spoustu Číňanů – to byla naše sestava putování za dalšími krásami Bajkalu.

Zahraniční oddělení naší hostující univerzity uspořádalo pro studenty dvou univerzit třídenní exkurzi na o. Olchon. Zpočátku se mi nechtělo, protože jsem silným odpůrcem organizovaných výletů kamkoliv, a to z důvodů velkého počtu neorganizovaných lidí. Pak jsem také přemýšlela o ceně. 5400 RUB. Nakonec jsme se ale s Marijke rozhodly, že do toho půjdeme…

Den první

Náš výlet začal v pátek v 8:15 (plánovaný odjezd 7:45, ale to jaksi neklaplo….Číňané „opozdalis“.), pak jsme samozřejmě projížděli tradičně ucpaným centrem Irkutska a po hodině úspěšného kličkování mezi nervózními maršrutkami a autobusy jsme vyjeli směr Olchon. Plánovaná délka jízdy v autobuse asijské výroby: 7 hodin. Uf. Proč uf? S přibývajícími kilometry od Irkutsku se rapidně snižovala kvalita vozovky. A tak se asi po dvou hodinách jízdy (kdy jsme mimochodem stavěli v městečku Bajandai, kde se kolem benzínky pásly krávy, a tehdy jsem si začala uvědomovat, že ujíždíme mimo civilizaci a začínají tu platit jiná pravidla než ve městě) vozovka relativně rovná proměnila na pětihodinovou horskou dráhu. Zpočátku cítíte každý hup, každý kopeček či skulinku. Vozovka byla pokryta pár let  starým asfaltovým kobercem, na první pohled byla rovná. Ovšem ve skutečnosti byla mizerně hrbolatá….myslím, že za pět hodin jsem nepocítila, že bychom jeli alespoň několik vteřin bez sebelehčího nadhození v sedačce. Zpočátku cítíte každý hup, každý kopeček či skulinku. Pak si ale na tuto poněkud adrenalinovou jízdu zvyknete a ukolíbá vás to jako malá děcka…(pokud tedy nutně nepotřebujete na záchod).

A ona ta asfaltka byla i docela fajn, protože jak jsme se začali blížit k Olhonu, asfalt mizel a nastupovala klasická prašná cesta. Prach kolem i uvnitř autobusu. Při silně zaprášeném stavu se jen otevřely dveře a přišlo na řadu vyvětrání. Moc to nepomohlo, ale alespoň pro ten pocit to stačilo….:-) Překvapovala mě (ne)logika stavění silnic v těchto končinách….že by stavěli jako v Polsku? Z bodu A začínají, stejně tak začínají i v bodě B….a snad se někde střetnou…třeba za deset se obyvatelé těchto dálav dočkají celistvého asfaltového koberce, po kterém si ale nepojezdí jako po silnicích v kalifornii..ale jako po pravé crossové dráze…

Obrázek

Se změnou kvality silnice se i měnila krajina, kterou jsme projížděli. Nejdříve můžete pozorovat nějaký ten statek či seskupení dřevěnic – že by vesnice?), řídké březové hájky…pak se mění krajina jen na pole, vyprahlé louky, krajina zvlněná, tu a tam vidíte kravku či koně pasoucí se u silnice…začínají se objevovat značky „Pozor krávy“. Je zcela normální, že se krávy stěhují přes silnici. V tu chvíli nastupuje klakson, na který ale kravičky vysoce dlabou a tak nezbývá nic jiného než dupnout na brzdu a chvíli počkat.

Po 5 hodinách jsme tedy dorazili do městečka Sachjurta (rj. Сахюрта – МРС), jediného přístavu, odkud vyjíždějí trajekty na Olchon… Měli jsme trochu času, než přijela loď…tak jsme si vyšlápli na kopeček nad přístavem….a před námi se objevil první výhled na ten skutečně obrovský majestátný Bajkal. Racci kroužili kolem nás. Vítr přinášel naducané mraky (ze kterých naštěstí nic nespadlo). Hory před námi, kopce za námi a voda všude kolem nás. Tady jsem si poprvé uvědomila, jaké mám vlastně štěstí, že jsem se sem mohla podívat…:-)

Obrázek

Po 10 minutové plavbě jsme pokračovali v naší krasojízdě. Zbývalo nám jen 30 km, asi hodina a půl hodiny jízdy do našeho cíle, města Chužir (Хужир). Na ostrově bylа pouze a jenom prašná cesta. Značně vlnitá, takže náš autokar měl někdy co dělat, aby kopce vyjel. Průměrná rychlost: rychlost šneka. Do kopců jsme se sotva plazili….navíc jsme se ke konci cesty začali trochu dusit, protože prach z velice vyprahlé cesty se už ani nedal vyvětrat. Naštěstí nás zbytek cesty oblažovala panoramata Bajkalu a hor na pevnině v pozadí. Byla jsem ale ráda, že jsme dojeli! Vytřesená, přidušená, zaprášená, hladová, ale natěšená na víkend na Olchonu.

Následovalo ubytování, pozdní oběd, krátká procházka po Chužiru a v 18:00 nástup na loď, na které jsme se plavili podél části západního pobřeží ostrova. Plavbu nám zpříjemňoval pan průvodce velice zajímavým povídáním o ostrovu a Bajkalu. Na lodi jsem s radostí přivítala svoji zimní výbavu – kulich a rukavice. A v tomto odění jsem vítala překrásný západ slunce, které zcela zmizelo za obzorem několik minut po osmé…paráda!

Obrázek

Den druhý

V sobotu nás čekal celodenní výlet po západním pobřeží Olchonu. Z Chužiru k Mysu Choboj (Хобой). Dopravní prostředek: dodávky sovětské výroby. K popsání nádhery, kterou jsem měla možnost spatřit, mi docházejí slova. Tak jsem je raději vložila do fotek, pod které uvádím doplňující komentář.

Ostrov Olchon (Ольхон, v překladu z burjatšiny to znamená „málo zalesněný ostrov“) je největší ostrov ze všech bajkalských ostrovů, kterých bylo napočítání 26. Někdy se také nazývá „srdcem Bajkalu“ (a samotný Bajkal je považován za „srdce Asie“). Olchon od pevniny odděluje průliv malé moře průliv Olchonská vrata  (přes který jsme se plavili na trajektu).

Olchon měří na délku 73 km, na šířku 19 – 22km (záleží, jaký zdroj čtete). Ostrov není přímo hornatý, je spíše takový příjemně zvlněný. Ačkoliv nejvyšší hora Žima měří  1274 m, nad hladinou Bajkalu je vysoká jen 818 m. Hora se nachází v SV části ostrova, v přísně chráněné zóně. V hluboké pustině, kde nejsou žádné pěšiny, natož silnice, a lidi tam potkáte jen zřídka. Na horu se ale nepodíváte, protože je u místního obyvatelstva posvátná. Vstup je tam tedy zakázán všem lidem kromě šamanů, kteří se tam prostřednictvím rituálů spojují se světem duchů.

Olchon spadá pod správu Přibajkalého národního parku. Národní park je, jako celé jezero Bajkal, také veden v seznamu UNESCO. Podle mínění Rusů, je Olchon jedno z nejkrásnějších míst celého Bajkalu. A to jim i věřím.

Celý ostrov je Burjaty považován za nejposvátnější místo jejich národa. Olchon je centrem šamanistické víry a bydlí zde největší šamani a sám „nejvyšší“ představitel šamanismu vůbec. Je to skutečně místo magické, tajemné síly tam hrají hlavní roli a je neradno si s nimi zahrávat. Možná kvůli tomu, že jsme nepobouřili nadpozemské síly, se nám počasí a výlet tak náramně vydařil. Kdo ví, jestli tam nad námi nepoletovali dobré duše velkých šamanů?

Na ostrově je jen jedno město – Chužir. Byl založen v r.1959 a to převážně bývalými vězni z gulagu, kteří se neměli kam vracet. Doma je nikdo nečekal… V Chužiru v současné době žije asi 1500 lidí. Spoustu krav a toulavých psů. Je tomu celých 7 let, co se ostrov může pochlubit dráty vysokého napětí. Do roku 2005 tu lidé totiž neměli elektriku… V Chužiru je škola. Malé muzeum. A asi 4 sámošky, kde můžete nakoupit vše nutné – pivo, vodu, čokoládové bonbony, sušenky a omula.Obrázek

V době perestrojky byl ostrov „samostatnou jednotkou“ – pěstovalo se tu obilí, které se tu také dále zpracovávalo. Také tu chovali dobytek, což přetrvalo dodnes. Je to vlastně jeden z mála způsobů obživy tady. Ostrov dnes žije převážně z turistického ruchu. Tak jsme jim také trochu přispěli…:-)

Tak dost bylo povídání, zvu vás na malou projížďku po ostrově… Pro popsání jízdy si dovolím vypůjčit výstižný popis z průvodce Lonely Planet: „a seven-hour bounce in a UAZ minivan“

Pro neznalé uvádím o UAZ-452 citaci z wikipedie: UAZ-452 (УАЗ-452) je terénní automobil vyráběný automobilkou UAZ. Výroba modelu 452 s pohonem všech čtyř kol začala v roce 1965 a pokračuje pod změněným označením dodnes. Od počátku se vůz vyrábí v různých provedeních – jako sanitní vůzminibusdodávka s několika konfiguracemi vnitřního prostoru či pick-up. Automobil existuje v civilní nebo vojenské verzi, která byla v minulosti využívána především sovětskou armádou a silami jiných socialistických zemí, včetně československé lidové armády

Obrázek

První zastávka na naší trase Charaldajský záliv (Бухта Xаралдай)

Obrázek

Odkud můžete vidět Bílý ostrov (nebo také někdy zvaný Ostrov Racků)

Obrázek

Z pevniny na vás kouká „obličej Bajkalu“:

Obrázek

Dále putujeme pustou krajinou, bez stromů, lidí, aut…jen stádo koní či krav zahlédnete.

Projíždíme vesnicí malý Chužir (Малый Хужир) – osada, kde žijí pouze Burjaté. Tady žije asi 200 obyvatel, jejichž obživou je chov dobytka. Projíždíme kolem 4 dřevěných vyřezávaných kůlů, ověšených barevnými pruhy různobarevných látek. Je to (opět) posvátné místo Burjatů. Každý kůl vyjadřuje jedno pokolení rodu. A když jsme u těch Burjatů, pojďme se naučit pár frází v burjatštině:

Ahoj (při setkání) – „San meno“

Děkuji – „Bajerla“

Ahoj (při loučení)  – „Bajerte“

Dále projíždíme oblast písečných dun, Pesčanku (Песчанка). Zde byl ve 30. letech založen gulag (v ruském průvodci je nazýván jako“nápravný pracovní tábor pro odsouzené za drobné výtržnictví a krádeže)….a stavíme u Mysu Sagan-Chušun (Мыс Саган-Хушун), někdy také zvaný jako Bílý mysObrázek

Blížíme se k hlavnímu hřebu putování ve správné vojenské vejtřasce. Mys Choboj (v překladu z burjatštiny „choboj“ znamená „špičák“). Vzdálený od Chužiru 40 km. Je to nejsevernější bod ostrova.

Skála připomínající tělo ženy (lze vidět směrem od moře) k sobě váže legendu o Burjatce, která zkameněla poté, co se dožadovala u duchů (Tengrijů) stejného paláce jako měl její manžel. Duchové ji proměnili v skálu se slovy: „Dokud bude země vládnout zlo a závist, budeš kamenem.“

Další pohledy z Mysu Choboj na překrásný Bajkal:

Obrázek

Obrázek

Následuje oběd v přírodě: kotlíková rybí polévka „ucha“, salát, perníčky, čaj.

Jedeme dále…na SZ pobřeží…Skála lásky (Скала любви), odkud ženy házejí kamínky s přáním…pokud uslyší, jak dopadne do vody, má už předurčeného nějakého ženicha. No ale jelikož je ta skála dost vysoká, musela bych hodit dost velký šutr, abych slyšela jeho žblunknutí do vody. Takže já se zatím vdávat nebudu:-) V Rusku stejně není moc o co stát…

Obrázek

A poslední zastávka je v osadě Uzury (Узуры), kde se nachází meteorologická stanice.

Obrázek

Vracíme se zpět, plni dojmů a vyhřátí sluníčkem. Čeká nás večeře opět domácí provenience (burjatský dláboš) – mimo jiné jako předkrm nosí na stůl „zagudan“ (burjatské národní jídlo) – omul naložený v oleji, s cibulí a česnekem. Dobrota, musíte to ale zalít trochou píva. Jooo Plzeň by se šikla.

Den třetí

Po skvělé vydatné snídani se vydáváme na procházku. Doslova za bukem, 200 metrů od našeho bydlení, se nám otevírá pohled na nádherný Burchanský záliv (Мыс Бурхан) neboli Šamanský mys (мыс Шаманский) neboli Шаман-скала. Mys je spojen s šamanskými rituály. Tato vápencová skála v sobě ukrývá jeskyni, která je burjatským úplně nejposvátnějším místem celého Bajkalu. Z druhé strany, z jezera, lze vidět červenou skvrnu ve tvaru draka.

Obrázek

Ještě se projít po písečné pláži, která je v letním období populárním místem turistů, plážových povalečů.

Začíná se zvedat vítr. Znamení změny počasí. Je čas odjet. Burjatští duchové střežící Olchon nám naznačují, že už by si chtěli odpočinout od neustálého sledování našich kroků. Tak my tedy jedem. Poslední překážkou nám bylo tříhodinové čekání na trajekt (přestože byla fronta až do aleluja a mohli nás klidně převážet…ale to ne, časový rozpis je časový rozpis…sakra! Najednou se musí jezdit podle plánu).

Někteří si pospali…Obrázek

Nakonec jsme se ale dočkali, převezli jsme se zpět na pevninu a už nám nic nebrání v cestě zpět.

„San meno“ za to, že jsme měli tak pěkné počasí. Ačkoliv je nejteplejší měsíc červenec (průměrná denní teplota 15°C), myslím, že my jsme v poslední třetině září měli více než 15°C. Slunce svítilo, hřálo. Nepršelo! Olchon je totiž místo, kde prší jen velice málo. Nemrzlo! Vešli jsme se do těch 105-134 dnů, kdy nemrzne. Olchon je nejsušší, nejslunečnější a největrnější místo Předbajkalí. Mohu potvrdit!

A teď už opravdu BAJERTE OLCHON!

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s