Když „zakončatsja pary“ a studentka vyběhne „plna informací“ z fakulty…

Dny tu běží tak hrozně rychle….ráno vstanete, vystojíte si nekonečnou frontu na maršrutku, pak usednete do lavice a po třech dvouhodinovkách je najednou odpoledne. Než se, teď si troufám říci, že trvalou „probkou“, dokodrcáte na kolej, jsou 3…následuje jídlo, příprava na další hodiny, relaxace (rozuměj prokrastinace) a najednou je večer.

Dny tu mám hodně nabité, v žádném případě se nenudím. Co se tedy dá v Irkutsku dělat, pomineme-li poměrně přísné vysokoškolské studium ve středoškolském stylu?  

Pokud jste chtiví nových informací i po skončení vyučování, můžete si zajít do jednoho z oddělení knihovny při IGU, do Bílého domu. To vám ale nedoporučuji, pokud jste hladoví a nemáte čas v knihovně trávit věčnost. To jsem měla jednou nápad, že si zajdu vypůjčit knihy a doma si je v klidu přečtu. Tak jsem si je s pomocí paní knihovnice (kterých tam mimochodem bylo asi tak 10, lidí celkem 4) vyhledala. Při vyhledávání v internetové databázi (!) jsem je zmátla školáckou chybou, kdy jsem při touze získat knihu „o barvách“ dostávala návrhy knih „o květinách“… hihi:-) („květiny“ se řeknou „cvjety“, barvy „cvjeta“ – koncovka je jiná:-)). Pak se ale vše vyjasnilo a mohla jsem si vesele rezervovat knihy. Přes net to ale nefungovalo – to se tady tak nedělá. Platí tu totiž „starý dobrý papír“ a tak jsem na každý titul musela vypsat žádanku. Kterou jsem pak odnesla paní u pultíku, která mi je vyhledala…že prý jedna kniha bude za 10 minut, že mi jí donesou do čítárny, když si počkám (ostatní knihy donesou ve čtvrtek). Tak jo, deset minut to s hladovými mžitkami před očima to ještě vydržím. Po dvaceti minutách čekání jsem to nevydržela a vydala se na jídlo, nemám na to trpělivost. „Vám tu knihu ještě nepřinesli?“ ptá se paní knihovnice. „Ne“, říkám. „A ptala jste se u pultíku?“ U jakého zase??

No tak jsem tam šla zpět a zeptala se. Jooo je tady! Super! Ale čtenářský průkaz tu není zaevidovaný. Cože? Však to je karta z univerzity, Bílý dům je jen jeho pobočkou a tak bych tu měla být automaticky zaregistrovaná, ne? Kdepak. Musíte se tu znovu zapsat! Tak jsem byla odvelena do „kabineta 103“, aby si mě zapsali. Opět po mě chtěli otčestvo, které prostě ze mě v Rusku nikde nevymámí, i kdyby mě na skřipec natahovali! Dostala jsem razítko. Hurá! Jdu si vypůjčit knihy. Tak si naklušu k pultíku, že už mám tedy hotovo a chci si knihu vzít. Načež mi paní odevzdává cedulku, kolik mám knih a prosím, můžu se posadit a počíst si v čítárně. „ Je to přeci jen jeden výtisk, to je výpůjčka prezenčně. Můžete si tu ale posadit a najít, co potřebujete“ To už jsem pomalu začala pěnit (kdo mě zná, tak pochopí…s prázdným žaludkem nejsem ochotná dělat žádné kompromisy a je lepší se mnou nemluvit…nebo mě nakrmit!:-))  Druhá varianta zvítězila, knihu jsem jim tam nechala (beztak to byla nějaká chytrá učebnice o lomu světla z fyziky, což mi stejně bylo na dvě věci…) a šla se najíst…a po vydatném obědě ve školní jídelně jsem si nervy obalila rozkošným výtečným dortíkem s čajem.

Obrázek

 

Jen tak pro představu: oběd – polévka, salát, hlavní chod, zákusek a nápoj – mě tu stojí cca 70-90 rublů. Za tu cenu si v Brně polechtám žaludek jídlem někdy bez chuti a zápachu…        

Pondělí, středa, pátek. 20:00. Čas vyhrazený pro hodinu baletu. Takovou hovadinku jsem si vymyslela už v Čechách…že začnu chodit v Brně. Tam jsem se ale rozhoupala pozdě…jako vždy. Ale pak jsem si řekla, že když jedu do Ruska, do kolébky baletu, proč si ho přímo nevyzkoušet tam? V Irkutsku je jedna oficiální baletní škola (kurzy baletu). Může se sem přihlásit kdokoliv. Žádná předchozí průprava není nutná, do kurzů naskakujete jako do jedoucího vlaku, avšak rychle se v něm pěkně uvelebíte a postupně si začínáte užívat spanilou jízdu za zvuků klasické hudby, v doprovodu příkazů a rad milého, sympatického lektora. Již  jsme začali 4.týden kurzů a musím říct, že se každou hodinou zlepšujeme. Dvakrát týdně baletní průprava u „tyče“ (baletní tyče, neděláme pole dancing:-)), jednou týdně baletní gymnastika. To je trápení,ale pak si můžete dopřát odměnu v podobě sušenky či jablíčka (teda nevím, jestli můžete,ale já se odměňuji:-D)

V Irkutsku je několik divadel. Zatím jsme měli možnost navštívit jen jedno, Ochlopkovo dramatické divadlo, hru na motivy Čechovova Višňového sadu, která se jmenovala Sny Ermolaja Lopachina. Vlastně to byl nezměněný Višňový sad jen doplněný jednou osobou, která tam všehovšudy byla asi tak 5 sekund. Celý dojem z představení: nic moc. Herci mne nepřesvědčili o tom, že jsou vážně smutní z prodeje domu a posléze vykácení višňového sadu. Ačkoliv si na konci vysloužili „standing ovations“…nebo jsou tu takové bujaré potlesky zvykem na všech představeních? Musíme to ještě prozkoumat. Chystáme se na hru od Vampilova, irkutského rodáka.

 

Dále stále plánujeme jít do kina. Hrají se tu zahraniční filmy s děsivými jmény v azbuce. A také ruské filmy jako např. „Moskva 2017“, „Horda“ či nízkorozpočtový snímek „Žít“. Kontroverzní srbský snímek Klip v ruských kinech bohužel neshlédnete. Jak určitě víte, ruská vláda ho zakázala z důvodu „mravního poškozování mládeže“. V jednom ruském časopise „Vlasť“ jsem četla zajímavý článek o tomto filmu. Autor článek článku se zamýšlel nad tím, proč byl vlastně film zakázán? Ve výsledku nenašel jeden relevantní důvod…Představitelé ministerstva kultury se ohání tím, že ve filmu sjsou sexuální scény, které mohou mít negativní vliv na děti. A že na základě zákona „O ochraně dětí před informacemi poškozujících jejich zdraví a vývoj“ je film zakázán. Argumentem proti tomu je fakt, že stačilo omezit projekci snímku titulkem „nepřístupno mladším 16 či 18 let“. Na závěr článku vychází najevo, že Klip není jediný film, který měl v novodobé historii Ruska problém s uvedením do kin. Údajně se v r.1997 vedl proces se Scorseseho filmem „Poslední umučení Krista“. No a úplně na závěr se zde zmiňují o velmi úzkém propojení Ministerstva kultury s představiteli pravoslavné církve…(pokud bude čas za dlouhých zimních večerů, pokusím se článek přeložit a vložit ho sem)

No a po těchto všech aktivitách přichází večer a s ním přípravy na další dny (jo, vysokoškolský student tu musí pracovat jako na střední…udělejte si o tom obrázek sami:-)). Pokud se vám náhodou zachce setkat se s přáteli mimo kolej, máte trochu problém. Pro ty, co to ještě nečetli přidávám k dobru jednu další zábavnou historku: byl takhle jednou pátek, konec týdne, oddych. Pivo, posezení, pobavení byla ve Sla či Brně příjemná každotýdenní záležitost. Můžete si domu přijít, kdy chcete, zařídit se dle libosti. Ovšem na ruské koleji fungují jiná pravidla. Kolej se zavírá v půlnoci, otevírá v 6:00 ráno dalšího dne. Jelikož nám odjížděly kamarádky zpět do Rakouska, chtěly jsme se s nimi potkat a tedy přijít po 12 hodině. Jenže problém. Paní na koleji, poté co jsme se jí pěkně zeptaly, zda můžeme přijít po půlnoci, nám to tedy striktně zatrhla. Co jako chceme dělat 5 hodin venku?? To v žádném případě. Ve 12 doma. No to teda ne!  Nenechám se takhle odbýt. Zírala jsem na ní, hučela do ní…pak povolila, že v 1 ať jsme doma. OK, díky mami.  Pak jsme to ale jaksi nestíhaly, taxi byly zcela vytížená a tak jsme se sklopenýma ušima přišly před kolej. „Babuška“ nasupená otevřela. Vynadala nám a řekla, že už teda příště nikam „guljat“ nepůjdeme. Že tohle bylo naposledy. Tak a dostaly jsme domácí vězení!! Msuíme si tedy najít jinou paní, která bude povolnější…

Od té doby jsme navštěvovaly přátele jen rámci koleje. Jelikož ale další zahraniční bydlí na jiném poschodí (3. a 13., jen ,my a další Číňani bydlíme na 11.p.) a také tam mají vrátnice (!!!) – ano, nejdřív projdete jednou vrátnicí u vchodu a druhá vás čeká na poschodí. Šílenost!! Nebudu se ale zmiňovat o tom, že tam mají komplet vybavení, hezky vymalováno, pračku, kuchyň a nevím co ještě…no cement (hihi..chtěla jsem napsat „no comment“ a word opravil na „no cement“ – on ví, jak to v Rusku chodí:-D)….

Na 3. poschodí jsme oslavovali narozeniny. Jelikož jsme chtěli zůstat po půlnoci…tak že prý můžeme zůstat max. 10 minut po půlnoci. Hih. Jedny Korejky musely odcházet ještě dřív, už v jedenáct. Měly přísnou paní na 13. Poschodí. Zavíračka nás ale nijak neodradila od oslav:-)

Takže to zakončeme tím, že my nad „babuškami“ zvítězíme a nenecháme si zkazit pobyt tady!!

Na zdraví!! 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s