Když vám Irkutsk začíná být malý…

Týden utekl jako voda vzniklá z dnešního tajícího sněhu a před námi byl další víkend. V týdnu jsem zorganizovali s dalšími zahraničními studenty plánovací schůzi o našich dalších plánech a jak to dopadlo? Snědli jsme dvě obrovské pizzy, vypili konev čaje, probrali život v Rusku a naplánovali jsme několik výletů. Někdo pojede za týden do Novosibirsku, někdo pojede na víkend do Aršanu (a to jako naše skupinka) a další týdny pojede do Burjatské republiky, za obrovitánskou hlavou Lenina na náměstí v Ulan-Ude. A co bylo nejdůležitější a nejbližší – o víkendu se pojede do Angarsku. Je to blízko:-)    

A tak jsme v sobotu odchytli (já s Marijke, dvě Němky, jedna další Češka a čtyři Korejci) autobus do Angarsku a po hodinové zamrzlé cestě (v busu se příliš netopilo, což dokazovaly zevnitř zamrzlá okénka – děda mráz si hezky pomaloval na sklo:-)) jsme se ocitli v šedivém smutném městě, mezi malými domečky a škaredými bytovkami. Vítejte v Angarsku! Nasedli jsme tedy dále do busu č.8 a doufali jsme, že se dostaneme někam do centra. „V centru“ jsme si plně uvědomili, že v Angarsku skutečně žádná sebemenší pěkná památka není. Byla tam jen ulice Karla Marxe a náměstí Lenina a v pozadí jakási budova s obrovskou sovětskou hvězdou navrchu (a pak teda samozřejmě spoustu zašedlých ulic se socialistickými bytovkami). Chtěli jsme najít řeku (jako že jsme v Angarsku a že by tu mohal téct městem Angara), ale ta prý byla daleko. Za Leninem se před námi otevíral zasněžený smutný park, který se na konci veselil barevnými prolézačkami pro děti. A to se ví, že nás to potěšilo. Tak jsme se pohoupali, prolezli hradem a po hodině venku jsme usoudili, že máme hlad, že nám mrznou prsty na nohou i na rukou (co by ne? když bylo minus 10 a pofukoval nepříjemný štiplavý chladný vítr) a že se půjdeme raději najíst. Tak jsme zapadli do Сабвей (rozuměj Subway) a nasoukali do sebe pravý rusko-americký сендвич.

Abych vás ale úplně nerozesmutnila, za památkami jsme do Angarsku nejeli. Ten se totiž chlubí něčím jiným než historií. V Angarsku můžete najít Muzeum hodin (jediné v celém Rusku) a Muzeum minerálů. Do obou muzeí vstup pro studenty zdarma…hihi:-)

Muzeum hodin je zkrátka zajímavost, kterou by byla škoda vynechat. Muzeum je rozděleno do několika sekcí – počátky vnímání času: sluneční hodiny, vodní či ohňové hodiny. A dále se můžete kochat hodinami v podstatě všech století. Můžete tam strávit klidně několik hodin a za zvuku neustálého tikání hodin (většina exponátů je funkční!) se procházet kolem nádherných kousků z dílen Francie, Německa, Švýcarska, Čech (!), Ruska, Číny, Japonska atd. Hodiny jsou přesně podle místního času, chodí tam pravidelně hodinář a všechny часы pečlivě nařizuje. V ruské sekci můžete obdivovat precizně vyrobený strojek kapesních hodin ze dřeva (vč. toho strojku). V novodobé sekci na vás z vitríny kouká Lenin, Žukov či hodinky vyrobené ke Dni vítězství…

Určitě pokud tam zavítáte, mile vás překvapí, že uprostřed nezajímavého Angarsku uchovávají takové unikáty.  Odkaz na muzeum: http://clock.angarsk.ru/

Když už mluvíme o těch unikátech, navštívili jsme ještě jedno muzeum – druhé a poslední, protože ono je tam ještě Muzeum vítězství, které nám doporučovala jedna radikální ruská důchodkyně – prý, že to je pro ní místo, kterým je třeba se chlubit. Že Rusové jsou sovětský národ a že jsou proti současné vládě…to bylo z úst zaryté komunistky, neberte to tedy jako směrodatný výrok všech Rusů!!) ..no tak jsme tam nešli:D…). Abych se tedy posunula dále…šli jsme do Muzea minerálů. http://www.museum.ru/M2862 (pouze kontaktní info)

Tam nám povyprávěla paní velice zasvěcená o celé expozici. (pokud se tam vydáte, rozhodně si kupte prohlídku – je ale asi jen v ruštině – protože bez povídání vám, jakožto neznalcům, samotné vitríny nic zásadního nepovědí). V tomto Muzea jsou uchovávány nádherné kousky minerálů a hornin z celého Ruska a asijských zemí. Sbírka čítá více než 600 minerálů. Ani jeden není zakoupen, všechny jsou darované všemi možnými a nemožnými lidmi. A nejsou to žádné kamínky, ale pořádné kameny hrající všemi barvami s několikacentimetrovými krystaly…Pyrity, karneoly, solné barvené krystaly, křišťály, malachity, jaspisové desky, nefrit, smaragdy a já nevím, co ještě.

Sibiř je oblast s obrovskou zásobou nerostných surovin. Železná ruda, ropa, sůl, zlato, mramor. Irkutský mramor byl, mimochodem, využit pro výzdobu některých stanic metra v Moskvě a Petrohradě.  Z drahých kamenů se v Irk. obl., většinou kolem Bajkalu, nacházejí naleziště čaroitu (ten najdete jen v Rusku), lazuritu, gagátu (chcete-li karnelu) či zeleného serafinitu – pouze na březích Bajkalu, nikde jinde se s ním nesetkáte.

Krátce řečeno: pokud nebudete očekávat velkoměsto na břehu Angary (kterou ve výsledku stejně neuvidíte), a přistoupíte k Angarsku jako k městu pro strávení příjemné soboty, tak si výlet užijete náramně:-)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s