Štěstí přeje nepřipraveným!

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že další rok strávím 7 000 km od domova, s mnoha zahraničními studenty (Německo, Rakousko, Belgie, Korea, USA), na cestách po Sibiři. Vysmála bych se mu. Však je to tak daleko od Evropy. V divočině. Je tam jen bláto, obrovské řeky, led a sníh a lidi tam přeci nemůžou žít. Když jsem byla nominována na tuto stáž, začala jsem více uvědomovat, že se blíží má „deportace“ na Sibiř.  S panikou jsem prohledávala internet s klíčovými slovy „blog Sibiř“, „Irkutsk“, „Bajkal“ (nebo spíš bych to měla všechno napsat v angličtině, protože na českých stránkách moc šancí nemáte). Pár použitelných info jsem našla, ale žádný valný úspěch to nebyl. Nakonec mne opět zachránila Lonely Planet, podle které jsem se mohla něčeho chytit. No ale přesto mi představa odletu do Irkutsku, samotné „do divočiny“ naháněla hrůzu. Protože jsem také našla fotky na googlu, na kterých jsem našla např. chrám obklopený tunou bahna a kolem projížděl kočár tažený koňmi. WTF?? To neeee! Kam to jedu?:-D („naštěstí“ ten chrám byl zničen za Stalina a takový chrám tu tedy vůbec není…jen jako vzpomínka tu stojí jedna kaple ve tvaru jedné z kopulí chrámu, ta konkrétně stojí před sídlem úřadu Irkutské oblasti…tak to jsem si oddychla).                                                                                                            

Kdysi…Dnes…

Dále to jsou převážně tmavé, ponuré, zimní, zastaralé, mnohdy nekvalitní fotografie, které Irkutsku rozhodně dobrý obrázek nedělají. Avšak vše se změnilo s mým příjezdem sem. Realita je zcela jiná, mnohem lepší než na fotkách na googlu. Jsem nadšená z města i okolí, o kterém jsem se nejvíce dozvěděla až tady. V průvodci Lonely Planet je toho sice poměrně dost, ale moc si nedokážete udělat obrázek o velikosti, významu či kráse popisovaného místa. Musíte jít tedy mezi domácí, popovídat si s nimi a zjistit, co stojí zato vidět a co ne.

A tedy na doporučení domácích jsme se vydali na další výlet. Musíme využívat pěkného počasí, kdy nejsou extrémní mrazy a musíme jezdit, i když nejsou tropické třicítky:-) Které tu mimochodem také bývají (v létě, které, pravda, netrvá moc dlouho)…

Jedeme se tedy trochu projet. Doposud jsme navštěvovali místa v Irkutské oblasti. Teď nás to ale táhlo dále, do sousední Burjatské republiky. Pokud se podíváte na mapu, zjistíte, že Irkutská oblast (kde se nachází Irkutsk) sousedí s mnoha dalšími oblastmi (či lépe „subjekty“, kterých je v Rusku asi 80): na SV Jakutská oblast (pro zajímavost – 1. největší subjekt RF), na V malá hranice s Republikou Čita. Dále směrem na J se rozprostírá hranice s Burjatskou republikou (Irkutská obl. a Burjatsko je rozděleno Bajkalem). Posledním sousedem je ohromný Krasnojarský kraj (2. největší subjekt).

Víkend 27. – 28. 10. jsme navštívili lázeňské městečko(no spíš vesnici…v rj je to поселёк) Aršan (Arshan, Aршан). Jako dopravní prostředek jsme zvolili maršrutku. Cena jedné cesty: 350 RUB. Délka cesty: 3 – 4 hodiny (podle toho, jak moc vás chce pan řidič zabít, tj. jaké rychlosti se oddává na zakroucených podhorských silničkách). Do Aršanu se dostanete i jinými způsoby: autobus či vlak. Autobusy jedou pomalu a vyjdou finančně nastejno s maršrutou. Pak můžete vlakem – rozlišují se tu dva typy: elektrichka (nejlevnější, ale zato taky nejpomalejší) a skoryj poezd (cesta trvá 2,5 h, ale oproti maršrutce si musíte připlatit 350 RUB). No a jelikož ne všichni mají stipendium, ale zároveň všichni nechtěli na cestě strávit celé své mládí, rozhodli jsme se pro maršrutnoje taksi. Skupina nás jela velká – 7 lidí (zastoupení národností: 2 Němky, 2 Korejky, 1 Francouz, 1 Belgičanka, 1 Češka). Proto jsme pro jistotu koupili jízdenky předem. V sobotu v 9:30 jsme vyrazili. Po 2 hodinách následovala krátká přestávka na záchod (kupodivu nebyl turecký, luxusní zastávkaJ), myslím, že jsme stavěli v Sljudjance, ale jistá si tím nejsem. Každopádně ale cestou do Aršanu se Sljudjankou projíždí, takže buď jsem jí prospala, anebo je Sljudjanka hodně prťavá.  Každopádně jsme byli na břehu Bajkalu…

Krajina po cestě byla velice rozmanitá. Nejdříve jsme projížděli hustými lesy se značně točitou silnicí (jelikož sněžilo a bylo namrznuto, raději jsem nekoukala na cestu), kde by mě nepřekvapila nějaká liška či jiné zvířátko. Před Sljudjankou(?) se nám otevřel překrásný výhled na Bajkal a hory. A s přibližujícím se Aršanem lesy postupně mizely a nastupovaly pláně poseté dřevěnými staveními, krávy se pásly opravdu všude a největší odměna za adrenalinovou cestu maršrutou byl výhled na zasněžené Sajany, kde nebylo vidno začátek ani konec pohoří. No co vám budu povídat? Tohle se v žádném průvodce nedočtete, to vám nikdo nepopíše. To musíte prostě vidět!! Nikdy jsem takhle vysoké hory zblízka neviděla, takže jsem na ně zírala jako na zjevení.

 12:30 vítejte v Aršanu. Tak: nevíme, kde přesně jsme, jak je to velké a nevíme, kde budeme bydlet. V tom se však na nás obrátí jedna naše spolujezdkyně, mladá paní s děckem, a ptá se nás, jestli hledáme bydlení. No a víte, že jo?? Hledáme.  Abych vám to více objasnila – bylo nám řečeno, že nemá cenu si rezervovat nějaké bydlení předem, že se projdeme po vesnici a 100% něco najdeme u nějaké bábušky, které pronajímá „komnatu“. No tak jsme se ani nemuseli procházet. Bydlení jsme přijali s radostí. 350 RUB/osoba. Zkusíme usmlouvat na 300 RUB. Vyšlo to! Byli jsme ubytováni v útulném zahradním domku se 4 postelemi, krásnými hliněnými kamny. Nebyla tekoucí voda (pro kterou jsme chodili do vedlejšího baráku, kde bydlela naše hostující rodina) ani záchod (místo toho kadibouda na zahradě). Na jednu noc krásně postačí. Útulné, levné a s příjemnými lidmi, kteří nás přijali pod svou druhou střechu.

A to bych nebyla já, abych hned nezačala plašit mapy, letáky, informace, co lze v Aršanu vidět. Měla jsem načteno, ale nevěděla jsem, kde ta místa najít:-D Tak jsem zašla k babušce, zatímco se ostatní vzpamatovávali z kamen a netekoucí vody. (někteří je viděli možná poprvé v životě) – každopádně se zabydleli a přijali místo dobře. No… možná ten záchod a žádná sprcha je neuspokojovali. Zato já si hned připadala jako na táboře:-): hurá! Nemusíme se sprchovat!:-D

Irina Viktorovna byla hrozně milá ženská. Hned mi povyprávěla o historii a zajímavostech, dala mi na sebe kontakt, propůjčila mi mapu a ukázala co a kde. Tak, rebjata, můžeme vyrazit….A zatím vám něco povím o Aršanu. Aršan je maličká osada v Tunkinské dolině, pod horským systémem Východní Sajany. Tunkinská dolina je na ruské poměry malá dolinka, 140 km dlouhá a 40 km široká. Název dostala od ř. Tunka (z burjatštiny přeloženo jako „tmavý, černý“) – Tunka je ve skutečnosti tmavá od jílovitého podloží). Tunka se u vesnicčky Tunka vlévá do ř. Irkut. Dolina je sopečného původu, proto tu lze nalézt vyhaslé sopky a léčivé prameny.

Samotné slovo „aršan“ znamená v překladu z burjatštiny „léčivá voda“, proto vás už nemusí překvapovat, že je to lázeňské městečko. Můžete tu navštívit místní lázeňský komplex Sanatorium Aršan a užívat si lázeňské procedury. Pokud se sem ale nejdete oddávat lázeňskému štramáckému životu, můžete navštívit několik pramenů, kde ochutnáte místní minerálku. Musím se přiznat, my jsme je nenašli:-D

Dalším lákadlem jsou v Aršanu pak samozřejmě hory Sajany a systém vodopádů na ř. Kyngarga, která Aršanem protéká. Poté co ochutnáte tradiční burjatskou kuchyni (buzy či pozy plněné mletým masem), přežijete nekonečný zástup mongolských obchodníků na mongolském trhu s nejrůznějšími mongolskými cetkami, ale i užitečnými vlněnými ponožkami či koženými rukavicemi, dojdete do míst, kde můžete v klidu nasávat čerstvý horský vzduch a poslouchat nedalekou tekoucí řeku. Kolem vás pobíhají toulaví psi a na stromech vlají uvázané stuhy (v burjatské kultuře se tomuto „rituálu“ přisuzuje velká váha – uvázání stuhy ke stromu přináší štěstí a plní přání). Velice zajímavé bylo značení cest. Moje ruská kamarádka mi tvrdila, že tam jsou značené stezky…no nevím, viděla jsem nějaké neidentifikovatelné modré fleky na stromech…bylo to značení?

Bylo tedy jednodušší sejít k řece a jít proti proudu a hledat vodopád…výhledy přes horskou říčku Kyngargu na skalnaté vrcholy hor jsou uchvacující! Ha, zrada. Konec cesty. Po řece opravdu jít nechci…ale nad námi je najednou nějaká vyšláplá cestička. Jdeme po ní. Po slabé hodině chůze se ocitáme nad hučícím vodpádíčkem…cíl naší cesty. Cedule, že jsme u prvního vodopádu? Kdepak. To se tu nenosí.

Na cestě zpět nás doprovázel jeden toulavý pes. Spřátelil se s námi, když jsme svačili (chlebík on rád..ale kešu ořechy ani banán mu vůbec nechutnali…to si to, hošánek, u mě a Němky Evy pěkně rozlil:-)). Přesto nás ale doprovázel na cestě. Bylo to zvláštní, jako by nás opravdu chránil…

Zpět v civilizaci jsme byli asi v 6 hodin a tak nám zbyl čas ještě na jednu vycházku. K buddhistickému chrámu (datsanu) Bodchicharma. A to jsem udělali dobře! Toulaví psi se vyměnili a tentokrát nás prováděl černý pán. Bodchicharma leží asi 20 minut chůze od mogolského trhu, přejdete říčku a jdete pořád rovněJ Projdete kolem místa v lese posetého postavenými soškami z kamenů…

A pak se před vámi otevře další úchvatný pohled na Sajany, datsan a louku, po které pochoduje kráva a honí se opět toulaví psi. Naprosto tiché místo. Dříve než vstoupíte do prostoru chrámového komplexu, pokud máte nějaké přání,touhu, problém, v duchu ho vyslovte a vstupte. Vše se tam několikrát umocní.

Pro motlitby a meditaci využívají „suburgan“  (v burjatštině), model vesmíru, ve kterém je soustředěna energie Buddhy. Kolem „suburganu“ doporučují obcházet pomalým krokem 2-3 minuty a myslet na vaše přání, a „cylindr“ (také v burjatštině), otáčející válec s mantrou v tibetštině „Óm ma ni padmé húm“, která pomáhá vyřešit vaše problémy). Veškerý pohyb v chrámovém komplexu probíhá ve směru pohybu Slunce. Musím říct, že krásné zakončení dne v Aršanu…                                                                                          suburgan 

 cylindr 

 Další den jsme se na doporučení Iriny Vladimirovny za 250 RUB nechali vyvézt do osady Žemčug. Prameny zde byli objeveny v 50. letech minulého století. Žemčug leží cca 40 km od Aršanu, čistě turistické místo, kde není zhola nic, jen samé hotely, hotýlky, krávy, psi a koupele s léčivými prameny.  Jelikož jsme slyšeli, že tam ty koupele jsou, neváhali jsme. A navštívili jsme pravé ruské open air bazén s vodou přímo z nad námi tryskajícího pramene. Vzduch: -10°C, sníh a led kolem nás, Sajany v pozadí a my v bazénu. Žůžo labůžo:-)

V neděli bylo krásně slunečno, takže jsme po koupeli naposledy byli odměněni posledním překrásným výhledem na  Sajany.

Jelikož jsem si v sobotu večer s babuškou pěkně popovídala (paní opravdu hodně věděla, chovala se ke mně, jako by byla moje babička. Já mám ale babičku v Čechách a ta se měnit nedá!:-)) Odměnou mi dále bylo pozvání k návratu do Aršanu a kontakt na dceru, která dělá v agentuře s nemovitostmi. Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit.

Malou vadou na kráse dokonalého výletu byla cesta zpět maršrutou, ve které jeli nadraní mladí Rusové, kteří se nás snažili ohromit svými nepřekonatelně otravnými akty o Rusku. Hulákali na nás jako na zvěř. (To je jeden z důvodů, proč nepochopím, jak se jim ruské dívky ještě mohou dvořit…bylo to odporný. Chudáci holky….). Načež, když jsme na ně začali mluvit anglicky, najednou jsme byli Američani (teda Bergit byla Kanaďanka)…tak po nás pak dyndali, odkud přesně jsme a že Amerika je skvělá země. A blá blá blá….pak jsem se hodila vdanou a důvod prstýnku na pravé ruce, byl ten, že se to teď v Americe prostě dělá. Novinka na trhu:-) (takže kdyby vás nějaký Rus přesvědčoval, že se v Americe nosí prstýnky na pravé ruce, byl to ten blb, kterého jsem potkala v Arašnu..tak ho pozdravujte:-D) No a nakonec jsme si i z téhle hrozitánské cesty udělaly zábavu.

Věřím, že jsem v Aršanu nebyla naposledy. Jsou tam místa, která jsme ještě neviděli, a není to tak daleko, abychom si nemohli udělat ještě výlet..třeba na jaře?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s