Když vám jedny Vánoce nestačí…

…tak si oslavte Vánoce trojí! Že se vám to ještě nestalo? No vidíte, mně teď poprvé:-D Jen jsem z toho byla taková trochu popletená…proč? Protože naše katolické Vánoce tu jsou pro mnohé Rusy španělskou vesnicí (stejně tak, jako pro nás pravoslavné Vánoce, takže si nemáme co vyčítat), vánoční atmosféra přichází před nástupem nového roku a trvá až do konce druhého týdne v lednu.

Uveďme to teda pěkně na pravou míru. 24.12. je pro Rusy den jako jakýkoliv jiný. Jen pro nás Evropany (a Korejce) z katolických zemí, to byl den ryze vánoční, den klidu, pohody a spousty jídla. Ne že bych si v ostatní dny jídlo upírala, ale přeci jen řízky a bramborový salát denně nejím… Jelikož se tu Štědrý den 24. Nenosí, byly přípravy na naše studentské vánoce (oslavovali jsme na koleji v kruhu „rodinném“) byly trochu nejisté, rozpačité a takové trochu nevánoční. Ve městě vás koledy (zde americké, proč ne ruské?) nebombardují takovou silou jako v ČR, pro Rusy běžné dny, někteří z nás ještě skládali zápočty, měli poslední přednášky.

Vánoční nálada mě míjela hrozně dlouho. Péct cukroví jsem nemohla, protože nemáme troubu. Uklízet jsem nemohla, protože tu máme tak málo místa, hodně věcí, že když uklidíte, za hodinu tu máte zas čurbes. Navíc před Vánoci jsem byla nemocná, takže jsem ani neměla náladu na vánoční výzdobu… Vánoce jsem začala pociťovat v moment, kdy jsem začala vařit brambory a zeleninu na salát. Vánoce bez salátu a řízku? Nemůže být!! A v ten moment jsem si uvědomila, že moje vánoční nálada nastupuje s vůní vánočních pokrmů. Joo, to jsem já… Náladu jsem si trochu podporovala sledováním českých pohádek: po mnoha letech jsem oprášila Tři oříška pro Popelku, načež při Goťákově písni se na mě Marijke nejistě dívala, jestli to opravdu myslím vážně…?, či starou dobrou Pyšnou princeznu (kterou jsem mohla shlédnout až 25., protože mi 24. slavnostně pomalu fungoval internet).

Co mne více udržovalo ve vánoční náladě byl pocit toho, že v Čechách se slaví, setkává, papá a tak mě to tak těšilo, že jsem se spíše těšila na to, až se moji blízcí půjdou projít, setkají se na náměstí na koledách, pak se rozejdou po svých domácnostech a budou smažit kapra, dobalovat dárky a večer se sejdou u štědrovečerní večeře a budou užívat domácího klidu. Tak jsem to s nimi prožívala alespoň v myšlenkách. A vysílala jsem jim svůj nejhezčí pocit z Vánoc – že jsou pořádně bílé! Ačkoliv teplota mne celkem zklamala….jaro, jen 21 stupňů. Večer přituhlo na 30. To už je lepší…

I my jsme se na koleji sešli v hojném počtu – 9 lidí a spolu s námi na stole řízky, salát, zelňačka, hrnec řízků. Sushi, koláč. Šampaňský. Cinzano. Vánoční vodka (no kecam…úplně normální vodka, jen jsme ji povýšili na vánoční). Skupina devíti lidí u jednoho stolu. Pojedli jsme, poslechli si „Tichou noc“ a „Rolničky“ snad ve všech světových jazycích (tu melodii jsem nemohla dlouho slyšet…), rozdali dárky. Kdo je přinesl? Ježíšek? Santa Klaus? Kerstman? Christkind? Santa Haraboji? Či snad Pere Noel? Kdo víJ

Ve 3 hodiny ráno jsem Štědrý večer zakončila slavnostním přípitkem s Cinzanem v plastovém kalíšku se svojí rodinou u webkamery. Live na skypu!

Vánoční svátky už jsme si tu tak dopřávat nemohli, protože jsme museli ještě navštěvovat školu, shánět učitele kvůli zápočtům a zařizovat to, co jsme do vánoc nestihli. Tady se vyučuje, pracuje až do konce roku. Poslední zápočty – 28.12., poslední pracovní den sobota 30.12.

Po našich Vánocích to tu vše začalo – komerční vánoční atmosféra v plném proudu. Rusové slaví „první“ Vánoce,  stejně jako i vítají příchod nového roku, tj. v noci z 31.12. na 1.1. Nový rok = naše pojetí Vánoc. Zdobí se stromky, dlabou vánoční krmi, Děda Mráz a Sněhurka naděluje dárky, setkávají se s rodinami. Takže tak týden do 31. jste bombardováni těmi koledami, hodně štědrými předvánočními slevami. Cítila jsme se, jako by bylo před našimi Vánocemi. Jako by se smyčka přetočila… Před Novým rokem a po se čas v Rusku zastaví. 31.12. – 8.1. jsou oficiální svátky. Nepracuje se, obchody pracují v minimálním počtu. Na ulicích chcípl pes. Podle místních, městská doprava jezdí podle speciálního jízdního řádu. (On tu nějaký řád tedy skutečně je??). Před svátky mi snad každý Rus, se kterým jsem se potkala, (známý i neznámý…ve škole, v obchodech, na ulici, v maršrutce) popřál: C новым годом! С наступающим годом. či С праздником!

Slaví se. Tak i my jsme slavili. Co se budeme omezovat, že?:-) Nový rok jsme přivítali opět v mezinárodním složení. Snad všichni cestovatelé po Transsibu, kteří se na Nový rok nacházeli v Irkutsku, se spolu s námi (s mojí německou kamarádkou Evou a Marijke) setkali v jednom irkutském hostelu a uspořádali vydatnou New Year’s Eve party! To byste nevěřili, kolik cizinců cestuje v zimě po Sibiři, po Transsibiřské magistrále! Opět jsme se na pár dní přenesli do dní, kdy jsme se cítily svobodné, nezavřené v kleci a pod tíhou nějakých pravidel…S těmi lidmi jsme prožily několik dní, na pár dní jsme si vytvořili mezinárodní rodinu, která se sice 2.1. rozpadla, ale pak se zase spojila ve Vladivostoku a údajně se ještě částečně spojí v Pekingu, možná aj v Japonsku. No není to cestování krásné?

A jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého. A máme tu 7.1. a poslední VánoceJ С Рождеством! V tento den se slaví se 14denním zpožděním pravoslavné Vánoce. Pravoslavná církev slaví podle starého gregoriánského kalendáře. 7. leden je den, kdy věřící navštěvují kostely, vedou se vánoční bohoslužby.  Na jednu takovou jsem se šla také podívat…nikdy jsem na pravoslavné bohoslužbě nebyla, a navíc – zkusit se má všechno a moje zvědavost mě jednou přivede do hrobu. Takže asi tak.

Naposledy jsem se tedy přenesla do duchu vánočního. Kostel byl zaplněn lidmi, byl doslova zahalen dýmem z kadidla a nevím čeho ještě. Zapálené svíčky za zemřelé. Lidé stojící před ikonostasem. Uctívající ikony svatých. Zní hlas zpěvaček, panečku, jak ten jejich zpěv hřeje na duši. Tichý, citlivý zpěv. Zaposlouchám se. Nic nerozumím:-D …ale atmosféru cítím! Připojuji se k davu před ikonostasem. Pozoruji. Je 18:00. To by mohla začít bohoslužba…kdepak, už hodinu probíhá. Jak jsem slyšela, pravoslavné bohoslužby bývají dlouhé….ano, byla – hodinu a půl. Stihla jsme tedy poslední půlhodinu. Za tu dobu kněz několikrát vyšel zpoza ikonostasu, posvětil celý kostel a pak zase zmizel. Lidé se snad tisíckrát poklonili a pokřižovali. V konci mše se otevřely hlavní vrata v ikonostasu a byla jsem poctěna pohledem do prostoru za ikonostasem. Na to jsem čekala. Paráda. To byl pěkný vánoční dárek…

Všechny Vánoce jsou za námi. Nový rok, Rok hada, nás vítá v celé své kráse. Sníh. Mráz. Slunce. A spoustu plánů, díky kterým tu snad přežiju nadcházející minimálně tři (spíše čtyři) měsíce zimy. A musím říct, že už se těším!! Na konci ledna nás čeká výlet do Vladivostoku, do města,které bylo do rozpadu Sovětského Svazu uzavřeno všem cizincům…prý to stojí zato! Tak snad jo:-) Brzy ahoj!

Rok hada ( milují tu východní kalendář)                           P1180429a        P1180627a                                                           Tmavé tečky – plány na rok 2013

Advertisements

One thought on “Když vám jedny Vánoce nestačí…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s