… cesta na kraj světa!

27. leden, 6:57. Vlakové nádraží v Irkutsku. Unavené, nevyspalé, natěšené opouštíme Irkutsk dálkovým vlakem s trasou Penza – Vladivostok, se zastávkou v Chabarovsku…Čeká nás třídenní vlakové putování sibiřskou tajgou. Projedeme 6 ruských regionů, dvě časová pásma (první hodinu jsme si na hodinkách přičetli ve městě Чита, druhou hodinu pak ve stanici „Облучье“ – poslední delší stání před naší první cílovou stanicí v Chabarovsku).      

Z Irkutsku do Vladivostoku se můžete dopravit několika způsoby: pokud opomineme možnosti pěšky, na kole, na lyžích či trabantem, schůdnými (a rozumnými) možnostmi se jeví vlak a letadlo. Asi vás nepřekvapí, že s ohledem na náš rozpočet a na naši touhu zažít pravé dobrodružství (ano, uznávám, že v letadle bychom asi zažily ještě větší dobrodružství, kdy by náš adrenalin možná vystoupal na neúnosnou hranici) jsme si pro svou cestu zvolily vlak, konkrétně platskart. Všem, kteří si chtějí projet Transsib vřele doporučuju právě platskart. Z několika důvodů: levná jízdenka, větší bezpečí (pokud jedete v méně než ve čtyřech, nemáte jistotu, s kým budete sdílet kupé – a být v malém uzavřeném prostoru s neznámým divným člověkem tři či více dní může být docela vopruz….navíc se v kupé dají dobře zavřít dveře, takže pak s trochu i můžete bát. Tím samozřejmě nechci mluvit o vlaku jako o kriminálním prostoru, ale v platskartním vagonu zkrátka víc lidí víc vidí!!), více zábavy (po dni cesty se nám podařilo na cestě tam i zpět vytvořit se spolucestujícími příjemnou skupinu, se kterou se pěkně cestovalo). V ČR se raduje, jak v ruských vlacích jezdí všemožní možní i nemožní lidé, převážejí haldy oblečení, jídla, kozy, ovce a já nevím co ještě… V platskartě rozhodně ne! Je ale možné, že na krátkých lokálních trasách (v tzv. společných vagonech) se to skutečně může stát…nevím, zatím jsem žádné ovce nepotkala…   

Jelikož jsme chtěly navštívit Chabarovsk, vydaly jsme se po trase Transsibiřské magistrály. Po trase, po které se vozí většina cestovatelů po Rusku. Po trase, která spojuje evropské Rusko s ruským dálným východem. Přesto, kdo se chce projet po „nekomerční“ trase, může zvolit z Krasnojarsku Bajkalsko-Amurskou magistrálu, která vede přes Severobajkalsk a např. Komsomolsk na Amuru. My jsme ale zvolily klasiku, protože: Chabarovsk a protože přímý spoj z Irkutsku.  

Pro lepší představu o Transsibiřské magistrále uvedu trochu čísel. Praví dobrodruzi z Moskvy (centrální vlakové nádraží v Moskvě) do Vladivostoku (Jaroslavské nádraží) překonají vzdálenost 9 298 km. A ti dobrodruzi, kteří se zastaví v Irkutsku na pár dní (či na několik měsíců) urazí z Irkutsku do Vladivostoku „pouhých“ 4 080 km. Z Moskvy dojedete do Vladivostoku za 7 dní, z Irkutsku do Chabarovsku za 3 dny (plus minus pár hodin) a z Irkutsku do Vladivostoku za cca 3,5 dne. Pro přesné údaje můžete nahlédnout do rezervačního systému ruských drah www.rzd.ru a tam si najděte více o cestování vlakem po celém Rusku. 

Mise: neumřít hlady a žízní

Před několikadenní cestou ve vlaku vás samozřejmě trápí několik věcí: Co vlastně ty dlouhý dny ve vlaku budete dělat? Co když chytnete divný spolucestující? (-> ukoušete se nudou a možná zažijete nepříjemnou cestu) …. Jak budete udržovat základní hygienu? (-> blbě!)….No a pak samozřejmě přichází otázka: Co budete jíst?? Pryč jsou doby, kdy v platskartních vagonech seděli staříci v kožešinových čapkách, popíjeli vodku, pojídali špek a aromatické nakládané ryby a povídali historky z války a z divoké tajgy…(to si myslím, že se o Transsibu tradovalo – pokud se mýlím, omlouvám se….třeba jsem takovou představu měla jen jáJ). V 21. století přišla doba čínských nudlí, instantních polévek, bramborových kaší a dalších všemožných instantních-jak bych to řekla slušně-dejme tomu pochutin.  Tímto stylem teď cestuje drtivá většina lidí. Nakoupí si tunu čínských nudlí s příchutí kuřecího masa aliaz glutamátu a vyrazí na cestu. Toho jsem se děsila jak čert kříže. Dost dlouhou dobu jsem si lámala hlavu, jak přežiju tři dny bez vařeného domácího jídla. Pak jsme daly s Evou hlavy dohromady a vydumaly jsme spásné myšlenky:  usmažíme řízky (ty se tu staly po vánočním večírku fenoménemJ) a uděláme těstovinový salát. To nám vydrželo na den a půl. Přeci jen jsme se bály, aby se nám to nezkazilo v tom teple (vagony nejsou nijak větrány, takže kromě jemného smrádku je vám taky pěkný teplíčko-topení fachá spolehlivě a lidé hodně dýchají). Dále jsme se vybavily vařenými vejci, šiškou novosibirského salámu, ovocem a trochou zeleniny, kyselými okurkami, chlebem, instantní bramborovou kaší (ta kupodivu šla – nepatrná příchuť brambor tam byla) a pár pytlíky slavných čínských a korejských nudlí (snědla jsem jedno balení, po kterém mi bylo celý den šoufl….)  taveným sýrem, kečupem a hořčicí. A ke snídani jsme si napakovaly instantní ovesné kaše. Ve výsledku to dopadlo tak, že jsme měly napakované tři igelitky s jídlem (počítáno pro dvě osoby!) a ve vlaku jsme si udělaly pěkný hody. Hlady jsme netrpěly!

Pokud vám náááhodu dojde jídlo nebo máte mlsný jazíčky, můžete si koupit pirožek či vařené vejce u bábušek na stanicích, kde se dělají větší pauzy (20-30 minut). Na úseku kolem Bajkalu pak můžete zakoupit omula – bajkalskou nasolenou, uzenou lososovitou rybu.   

S jídlem je úzce spjato pití. To je na tak dlouhé cestě veeelmi důležitéJ Ve vlaku je úžasným vynálezem nádoba s neustále vroucí vodou v přední části vagonu. Takže si nemusíte brát deset litrů vody a zbytek pít čaj. My jsme si tedy koupily vodu a čaje. No a pak nesmí chybět na dlouhé večery pivo a co by to bylo za Rusko bez vodky. No pěkně jsme si to rozplánovaly…nic z pití nezbyloJ Cestu zpět jsme si ozvláštnili vladivostockým pitivem s názvem „Kapitánský rum“. Joo ještě že je ten oceán tak velký…jinak bych se bála, že kolem Ruska bude extrémní četnost potopených lodí… holt by kapitáni nezvládli kočírovat své koráby. Kapitánský rum doporučuji jako dárek z Vladivostoku! Nikde jinde v Rusku ho nekoupíte (tedy my jsme ho zatím nikde jinde neobjevili…)

Ségry s „babuškou“ jedou na výlet

Ve vlaku můžete dělat jen pár věcí – spát, jíst, pít a pokud máte síly, můžete se zaobírat intelektuální činností jako je četba či manuální činností jako je pletení, vyšívání atd. Já jsem se zmohla na tu intelektuální část, Eva na manuální. Upletla si šálu. No a co mě v platskartě bavilo nejvíc, konverzace se spolucestujícími…pokud neumíte rusky, nevadí. Rusové jsou komunikativní a nevzdávají poznávání cizinců pomocí mimiky a gest. Pokud ale ovládáte ruštinu, během dlouhých tří dnů poznáte spoustu lidí, jejich osudy (které mimochodem byly někdy docela drsné a smutné) a jejich příběhy ze života…Na cestě na východ jsme se setkaly s devatenáctiletou holčinou evangelickou misionářkou, která už několik let cestuje spolu se svým tříročním synem po Rusku a hlásá z Bible. Téměř celou cestu nám z Bible předčítala a všem okolo říkala, že pít alkohol a kouřit je hřích. Načež se Eva několikrát vzdálila vykouřit cigaretu a pak jsme si otevřeli pívo na dobrou noc…Pak jsme tam narazily na vojáky. To je kapitola sama o sobě… Či na chlápka z Azerbajdžánu, který jel z Chabarovsku ze svatby do Ussurijsku… No a když jsme se začaly nudit, začaly jsme se bavit tím, že jsme nově příchozím tvrdily, že jsme z Irkutsku. Ani nám to nikdo nevyvracel, načež jeden chlápek se na mě s Evou podíval a zeptal se nás, jestli jsme sestry? Načež se nás pak naši spolucestujcí vojáci zeptali, kam jedeme s naší „babuškou“ (rozuměj, paní, která s námi sdílela čtvrtou postel v naší platskartové kóji – starala se o nás jak o dcery, často jsme si povídaly a střežila nám naše věci…)?? Nojo, rodina se vydala na výlet!

Suma sumárum: když jsem si poprvé uvědomila, že opravdu budu cestovat 3 dny ve vlaku (do Irkutsku dokonce téměř 4 dny!!), řekla jsem si, že už jsem se skutečně zbláznila… Pak ale když nasednete do vlaku, ustelete si postýlku, seznámíte se s neznámým prostředím, pojíte, popijete, pokocháte se krásnou divokou krajinou za okny (no tedy..pokud máte štěstí a okna nejsou zamrzlá…), všechny obavy z vás spadnou a jen si užíváte ten pocit, že vy nic neděláte a vlak za vás překonává neuvěřitelnou vzdálenost několika tisíc kilometrů… ubíhající kilometry jsem si obzvláště  uvědomovala v noci, kdy celý vagon spal, seděla jsem u okna, pila jsem pivo, hleděla do temné noci, (na cestě zpět jsme byly odměněni výhledem na oblohu doslova posetou hvězdami – paráda! a  poslouchala dunivý zvuk tdn-td, tdn-tdn, aliaz „vlakové techno“ (jak řekl jeden Rus,jehož vášní je HC, techno a podobné těžké hudební kousky)…

…a v úterý v 23:00 (s hodinovým zpožděním) jsme se ocitly na nádraží v Chabarovsku. Tam naše dobrodružství začalo či pokračovalo?

To be continued soon…

 

     

Advertisements

One thought on “… cesta na kraj světa!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s