Chabarovsk, město na řece černého draka

Do Chabarovsku jsme tedy dorazily s hodinovým zpožděním (nevim, jak je to možný, páč jsme celou cestu (zejména v noci) jeli jak ďasové). Několik hodin před příjezdem jsme už netrpělivě očekávaly setkání s naším budoucím hostitelem. Těsně před východem z vlaku nám ale setkáním bránil neuvěřitelný zmatek v našem platskartovém kupé. Situace: Tři holky se zavazadly. Babuška, která se extrémně starala, jestli jsme nic nezapomněly. Ožralej chlápek, který nám všem tvrdil, že nutně  potřebujeme manžela, a proto na nás usilovně v jednom kuse chmatal. Kolébal se v úzké uličce, bránil nám ve východu. Tohoto chlápka se snažil odstranit jeho kamarád, který nám ale bral naše zbylé tašky a veškeré věci, co jsme měli v rukách – že nám pomůže. Holky přeci nemůžou tahat tolik krámů. Stál také v uličce a pořád na nás něco mluvil. Neeeeee!! Nechceme nic! Venku na nás čeká kamarád, ten nám pomůže. Pusťte nás, prosím! Je nám teplo a ty krosny něco váží! Poté, co jsme jim po několika minutách rázně nazančily, že opravdu potřebujeme vylézt, se nám podařilo vylézt z vlaku, na čerstvý vzduch. Ach, můžeme dýchat!! Paráda. Pak jsme jeli do našeho nového bydlení, měly jsem luxusní výhled na řeku a milé hostitele. Stěpa, Lera a Dima a kocour Frank Diktátor. Co víc si přát??:-)

Chabarovsk je moc příjemné město na řece Amur, kterou Číňané nazývají „řeka černého draka“. Amur je pohraniční řekou mezi Ruskem a Čínou. Není tedy divu, že chabarovčané pravidelně podnikají výlety do sousední Číny…stačí jen přeplout řekuJ V době našeho pobytu byl Amur již dva měsíce zamrzlý – celý.(Angara na rozdíl od Amuru za zimu nezamrzla). Nevím, proč jsem si myslela, že Amur je mohutná svižně tekoucí řeka (….možná je rychlá jinde, protože už název Amur vznikl od evenkského názvu Momur – což vzniklo od nanajského názvu Mongu, Mongbu = „velká řeka“, „silná voda“. Ovšem někdo to jméno zkomolil na Omur, a proto Amur)… opak je pravdou…řeka je v Chabarovsku pěkně líná.  To ale s sebou neslo i své výhody. Mohli jsme se projít po zamrzlé řece. Před námi ostrov, za zády se nám otvíral podvečerní výhled na město. Paráda! Jen jsme si nepřipadali, že jdeme po ledu…až jsem se chvilkami říkala, že je to pěkně trapný:-D – že je to úplně stejný jak chození po souši…!

Rozlohou je Chabarovsk větší než Irkutsk, má ale úplně jiný vzhled než Irkutsk. Irkutsk je více méně na rovině. V Chabarovsku si připadáte jako na horské dráze. Z našeho bydliště do centra jsme museli překonat snad 4 kopce. V samotném centru si pak připadáte jak v San Francisku. Kopec sem, kopec tam…jak oni to tu dělají, když nasněží?? Ale oni na to určitě nějakou taktiku mají. S kopcem a dopravou máme jednu úsměvnou historku, když jsme poslední den večer jeli na vlakové nádraží a odtud putovali dále na samotný okraj kontinentu. Vydali jsme se na nádraží tramvají. Plán dobrý. Jen tramvaj nebyla v nejlepší kondici a tak se nám přihodilo, že ve strmém kopci postupně zpomalovala, zpomalovala, kola zahvízdaly, paní řidička zoufale několikrát zazvonil trdn-trdn a po marné snaze vydrápat se alespoň do poloviny kopce to vzdala a zastavila. Načež paní vylezla ze své kabiny a začala se všech cestující ptát, zda cítí nějaký zápach. Co? Oheň? Otevřela poklop, pod kterým se nacházelo nevím co…každopádně odtud malý dým skutečně vyházel. Ale zatím nehořelo. Tak paní povídá lidem okolo vytvořeného otvoru v podlaze: „Koukejte, zda uvidíte oheň. Zatím zkusíme ještě chvilku jet.“ Po minutě jsem podle reakcí lidí poznala, že se tam skutečně nějaké jiskřičky objevují….tak jsme tedy zastavili nadobro. Po několika minutách dorazila další tramvaj, navštívila náš druhá paní řidička – slovo dalo slovo, dámy daly hlavy a síly dohromady, připevnily nějakou lať mezi naší tramvaj a tramvaj za námi a jednoduše nás tramvaj za námi dotlačila až do vlakového nádraží. Zde bych ještě chtěla ocenit tvůrčí činnost a racionalitu paní tramvajaček – nikdo žádnou pomoc nevolal, pomohly si samy!!

Vraťme se ale zpět k městu. Co můžete ve městě vidět kromě kopců?  Nečekejte žádný přehršel památek, přesto jsou tam místa, která stojí za vidění a prožití. Samotné centrum není nijak obrovské. Je to v podstatě jedna ulice Muravjovu-Amurskému, která začíná na nábřeží Amuru a končí náměstím Lenina.

Na bulváru Muravjovu-Amurskému jsou velice pěkné budovy, které oko architektů ocení J V Chabarovsku je přes 30 staveb, které jsou zapsány do seznamu státních architektonických památek. Což jsem se vše dozvěděla až poté, co mi náš hostitel věnoval knihu o architektuře Chabarovsku, ve které jsou detailně popsány osudy budov a jejich majitelů…super věc!  Ale i bez té knihy jsem měla podezření, že se procházím kolem velice vzhledných honosných budov. Ulice Muravjovu-Amurskému je považována za nejstarší ulici města. Můžete tam tedy najít nejstarší budovy (pol. 19.st.) celého Chabarovsku, charakteristické červenými cihlami.

Pokud se procházíte po nábřeží Amuru, můžete se vydat od Kostela Znovuzrození Krista (Спасо-Преображенский собор), někde jsem si přečetla že je to údajně pátý nejvyšší kostel v Rusku (měří 96 m – někde píšou jen 73 m) a dojít k soše zakladatele města, hraběte Muravjovu-Amurskému. Muravjov-Amurský byla osobnost význmaná nejen pro Chabarovsk, ale pro celou Sibiř a potažmo Dálný Východ. Gubernátor Východní Sibiře se zasloužil se o osvojení Dálného Východu. A pokud mluvíme konkrétně o Chabarovsku, Muravjov-Amurský poté, co se v pol. 19.st. zasloužil o vrácení Amuru Rusku, začal nazývat první města či spíše osady po významných průzkumnících Sibiře, např. vznikly osady Děžněvo, Moskvitino, Chabarovka – později přejmenována na Chabarovsk. Jerofej Pavlovič Chabarov byl tedy průzkumník Sibiře a Dálného Východu a v pol. 17.st. podnikl velkou expedici na ř. Amur. Když už jsme v té historii (teď můžu dělat chytrou, páč jsem ve Vladivostoku objevila skvělou středoškolskou učebnici o historii ruského Přímoří…:-P), tak si jen uvědomte, že 17. st. je pro Sibiř veledůležitý, protože tehdy si zvídaví lidé v evropské části Ruska uvědomili, že za Uralem taky existuje život a podnikaly ohromné expedice spojené se zkoumáním a posléze osidlováním nových území…logicky kolem řek, takže ani Amur nebyl výjimkou. Amur  navíc byl odnepaměti hraniční řekou od území Číny.

Chabarovku založili 30.5.1858 jako vojenskou osadu. A pak se více než 40 let osada přetvářela na město a v r.1893 vzniklo město Chabarovsk.

Pokud se vyšplháte z nábřeží nahoru na začátek ulice Muravjovu-Amurskému, před vámi se otevře náměstí, vlevo stojí Kostel Nanebevzetí Přesvaté Bohorodičky a vpravo pak památník hrdinům občanské války na Dálném Východě 1918-1922. Pokud chcete jít pěšky, můžete (čeká vás půlhodina chůze) nebo nasedněte na autobus a dovezte se na náměstí Lenina. Tam na vás čeká opět Lenin v celé své kráse! Plus v zimě tam jsou opět ledové a sněžné sochy. Proběhl tam festival sněžných a ledových soch…takový festival probíhá i např. v Novosibirsku a i v Listvajnce na Bajkalu. Malé atrakce pro místní i pro turistyJ

A největší atrakcí, o které se mluví ve všech průvodcích, je chabarovský most přes Amur – jezdí po něm auta a vlak. Pěší mají vstup zakázán. Most je mimochodem na bankovce s hodnotou 5 000 rublů. Na bankovce jsem ho tedy viděla, ale chtěla jsem ho vidět na vlastní oči. Předposlední den v podvečer jsme se tedy vydaly nejdříve autobusem kamsi dohře, odkud jsme přes spoustu garáží a podivné sídliště dorazili do nedostavěného baráku. Tam jsme se po schodech vyšplhali na „střechu“ (rozuměj poslední nedostavěné patro) a před námi se otevřel kouzelný výhled na město a most v celé své kráse. Jenže foukalo, ochlazovalo se a tak jsme se po 20 minutách vydali zpět někam do tepla..vzali jsme to přes obchod, koupili ingredience na večeři (smažák jsme usmahly! – chutnal jim! Ještě aby neJ) a pívo a za tmy se vrátili domů – vymrzlí, ale nabažení krásným netradičním zážitkem ze zapomenutého kouta města.

Pijte vodku s Leninem – nebudete litovat! 

V Chabarovsku jsme strávily 4 celé dny  – středa až sobota. Ty dny se nám podařilo strávit ve společnosti místních neruských Rusů. Mně aspoň připadalo, že to jsou lidi, kteří se minuli národností a náleží jim spíš místo někde, kde si jich budou vážit. S nimi jsem si připadala, jako bych se přenesla do Čech, mezi své lidi, mé kamarády. Prostě jsme se cítila jako doma, což mi pomohlo prožít dny v Chabarovsku s chutí a v pohodě.  Dny se nesly v duchu procházek, jídla a večerních setkání s kamarády našich hostujících. Ocitly jsme se ve skupině alternativně smýšlejících lidí. Pro mě nadpřirozený úkaz v ruské společnosti. Poprvé za mé návštěvy Ruska a pohyb v ruské společnosti, jsem potkala lidi sobě skutečně blízké. Žila jsem s lidmi nadanými. Lidmi uměleckými. Architektura, graffiti, krátkometrážní filmy, kapela, fotografie, cestování (vášeň pro Kamčatku). Byli tam kluci, se kterými byla normální řeč, a nesnažili se vám přesvědčit, že Rusko je jediná země na světě a že oni jsou ti jediní, které byste se měly, dámy, vzít. Celé čtyři dny jsme měli o čem mluvit. S celou partou. Všichni byli ohromně pohostinní, otevření, milerád s námi poseděli, popili. Poslední společný večer se nesl v duchu karetních her – v Chabarovsku jsem poprvé hrála hru „Durak“ a Eva, Dima, Stěpa i Petra hráli poprvé ferbla. Všichni byli úplně u vytržení z našich mariášových karet! Vozím je všude, ale ještě nebyla vhodná příležitost je použít. Jen tak mezi řádky podotknu, že jsem s nimi hrála nejdelšího ferbla v životě! Už jsme se ve 3 h ráno nemohli příliš soustředit..:-)

O to lehčí vše bylo, když jsme s nimi mohli mluvit rusky….angličtina pro ně dobrý, ale ruština lepší. My si získali je, oni si získali násJ

Při hovorech s nim jsem měla pocit, že být nemainstream s sebou nese jisté těžkosti…v kulturní alternativní sféře se moc nemůžete prosadit, protože na to společnost není připravená. Neexistují kluby, které by takové lidi slučovaly. Parta našich teď už přátel, ale proti společnosti nijak nebojuje, jen ji trochu provokuje. Nesnaží se něco měnit… Přesto ale, co se mi na nich líbilo nejvíc – svoje záliby nijak nezatracují, dělají umění s chutí, pro sebe a své přátele. Žijí spolu, podporují se, a kdo ví? Třeba se jednou vydají do Evropy nebo Ameriky (žase naučí anglicky…).

Spoustu jsem toho neřekla, něco se říkat nedá, jen koukat na fotky a vzpomínat. Promiňte mi toJ…ale povím vám to pak naživo. To bude lepčí!

Z Chabarovsku jsem si odvážela:

  • Zážitky z akcí se skvělou partou Rusů.  Kdo z vás se může pochlubit, že pil vodku s živým Leninem (na Lenu se nedá zapomenout:-)
  • Potvrzení  toho, že dobří, upřímně milí a veselí lidé přeci jen stále existují…a že existují na Sibiři! Tolik smíchu jako s nimi jsem doposud nezažila s lidmi v Irkutsku…
  • Plný slovníček slov, při kterých se i v češtině rdím! A víte, že existují speciální výrazy pro pivo v lahvích 1,5 a 2,5 litru? Jak jsme poznaly ve Vladivostoku, jiný kra, jiný mrav….v Chabarovsku mají jiný slovník než ve Vladivostoku…
  • Poznatek o tom, kdo je to „gopnik“ a co byly „germánky“. Víte to?:-P

Teď už ale opusťme Chabarovsk a jeďme do Vladiku…cestujeme přes noc. Vyjíždíme v 7h večer. Na nádraží nás doprovází  5 nám věrných kamarádů, poslední smích, vzpomínky, opakování nových slov (:-P) a už je čas jet. V 11 ráno nás čeká velké pulzující město, ve kterém vlak už dál nejede…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s