Jak jsme nedošli do Bol´shich Kotov

Prodavačka: Odkud jste?   

Gosia: Z Polska.

Prodavačka: A co vás sem, proboha, přivedlo?

Gosia: Aale, ztratila jsem tu kočku.

Prodavačka: Vážně!?

Co z toho vyplývá: 1. Gosia geniálním způsobem odpálkovala už poněkud otravnou otázku místních. A za 2. Tuto fiktivní kočku jsme se vydaly hledat do tématické vesnice Bol´shie Koty, aliaz Velcí kocouři.

V sobotu (20.4.) se plni nadšení a odhodlání setkali na autobusovém nádraží v Irkutsku členové našeho pochodu. Já, Gosia  a pět Rusů (3 kluci a 2 holky), Gosiini kamarádi z místního speleologického klubu. Nový poznatek, do Listvjanky se kromě maršrutky dostanete i autobusem (resp. taky maršrutka, ale patřící pod něco jako oficiální irkutský dopravní podnik, cena jízdy v autobusu – 90 RUB, o celých 10 RUB levnější než jízda maršrutou (anebo jak mi automaticky opravuje Word ,„mamutkou:-)). Do Listvjanky jsme dojeli asi v půl 11 a před 11 jsme vyráželi.

Vesnice Bol´shie Koty se nachází na území Zabajkalského národního parku, cca 20 km od Listvjanky. Můžete se tam dostat několika způsoby: pěšky, v zimě po ledu anebo v létě na lodi, přičemž zpět se můžete projít pěšky. Infocentrum v Listvjance a všechny průvodce, které jsem tu pročetla, se chvástají tím, že do Bol´shich Kotov se bez sebemenších problémů po Velké bajkalské stezce, po cestě jsou ukazatelé a lavičky a prostě: nejde zabloudit….Na cestu jsme byli připraveni, jak nejlépe jsme dovedli – mapy jsme sháněli, nebyly, tudíž jsme se spoléhali na popis cesty na jednom místním diskuzním fóru www.angara.net, a rady kluka, který je členem dobrovolníků pečující o Bajkalskou stezku, a také na informaci, že po cestě budou ukazatelé. Vždyť půjdeme po VELKÉ bajkalské cestě!!

No, takže: na začátku vše šlo hladce. Našli jsme ceduli oznamující, že vstupujeme do Zabajkalského národního parku a ceduli se šipkou směřující na tu naší slavnou Velkou bajkalskou stezku. Informace z fóra zněly jasně: „ulicí Gudina se dostanete na stezku, pak půjdete podél říčky a budete stoupat do kopce“. Tak jsme stoupali. První překvapení dne bylo, že na stezce ještě ležel sníh. S tím nikdo z nás moc nepočítal (my ani naši přátelé Rusové, kteří na pochody často chodí)… tak jsme se šplhali do kopce tajícím sněhem, takže jsme se celkem dost propadali a po hodině jsme měli všichni pěkně promočené boty. Přesto jsme se nevzdávali a stoupali do kopce. Dále jsme následovali další radu: že po vystoupání do určité výšky bude „rozcestí“, na kterém nesmíme do leva. Tak jsme se pořád drželi pravá, pravá, pravá. Vše se zdálo jít hladce, po 2 hodinách jsme došli ke krmelci (kde nás mimochodem vítal jakýsi pták vydávají zpěv: „jupí,jupí“:-D) a pak hodinu ještě do kopce, na jehož vrcholu jsme se odměnili výhledem na Bajkal. Paráda! ALE!! To byla pro nás bohužel konečná…

Podle popisu cesty jsme pak měli klesat po serpentinách, které nás dovedou k ústí nějakého potoka a na břeh Bajkalu a pak už budeme ťapat podél břehu. Jenže žádnou kroucenou stezku dolů z kopce jsme neviděli, vlevo jsme jít nemohli a napravo (ačkoliv tam jakási cesta vedla) nás vedla taky úplně někam do háje…Pod námi sněhové pole, vedle nás sníh střídající po zimě probouzející se travnatá místa…A žádný ukazatel. (vlastně žádný ukazatel ani lavičky jsme po cestě nepotkali, což nám trochu nesedělo….a přeci se tady na stezce nedá zabloudit, takže jsme si byli jisti, že jsme šli správně). No a tak jsme si dali brainstorming, šli na výzvědy do všech stran, nacpali své hladové žaludky a výsledek byl takový, že se možná na Bol‘shie Koty koukáme a že výhled na Bajkal je hezký, ale to je asi tak všechno. A že se musíme vrátit, resp. sejít níže na místo u krmelce (byly tam dvě travnaté více méně suché ostrůvky mezi návaly sněhu) a tam si rozložíme kemp a přespíme tam.My jsme totiž neponechávali nic náhodě a šli jsme s plnou polní včetně stanů.

V 5 jsme se tedy dostali na místo našeho budoucího „byvaku“, rozdělali oheň, postavili stany. A začali jsme sušit boty, ponožky, kalhoty a zahřívat se od vydatného žáru praskajícího dřeva (ty březové háje tady mají jistou výhodu – březová kůra kam se jen podíváte, se pro takové případy skvěle hodí), pravidelně jsme chodili pro sníh, abychom si uvařili čaj a mohli uvařit těstoviny. A uvažovali jsme nad tím, kde vlastně jsme a kde jsme měli jinak zabočit a jak to asi vypadá v těch Kotech. V deset hodin se pomalu a jistě stmívalo, z nás opadly chmury, že jsme nedošli do cíle, my si začali užívat to, že jsme na čerstvém vzduchu a ten božský klid, který nás obklopoval byl vskutku fantastický…Jsem si jistá, že někde kolem nás i procházeli medvědi, protože taková pustina k tomu opravdu vybízela…naštěstí k nám nikdo na návštěvu nepřišel. Ochlazovalo se a asi tak kolem půlnoci nás překvapil sníh. Naděli jsme tedy na sebe všechno, co jsme měli v krosnách (ještě že jsem si s sebou vzala ty velbloudí fusky a zimní bundu). No a čekala mne první noc ve stanu ve sněhu. Takhle jsme ještě nestanovala!

Noc byla chladná, ale přesto nebyla zas nijak extrémně nepřežitelná. Nedělní ráno připomínalo spíše zimní krajinu než jarní probouzející se přírodu. Mlha, stromy zapadané sněhem (napadly asi 2 cm sněhu), stany pokryté bílou vrstvou, vyhasnuté ohniště, kouř vycházející z mých úst. Ticho, klid. Tomu říkám pravý odpočinek v přírodě:-) V poledne se tak nějak všichni vypotáceli ze stanů, nasbírali dříví a blesku rychle vytvořili oheň, páč nebylo úplně nejtepleji…Dojedli jsme poslední zásoby a kolem půl 4 jsme se vydali zpět do Listvjanky. Už svítilo slunce, zpívali ptáci, ale nás pořád trápila otázka: Kde jako je ta VELKÁ bajkalská stezka? Při sestupu sníh od soboty na cestě odtál, takže se pod našima nohama začala rýsovat lesní stezka, to znamená, že jsme po nějaké stezce šli, ale byla to opravdu ta správná? Už nám to bylo jedno, protože sestup nám trval hodinu a půl a tudíž jsme se mohli těšit na pivo a  uzenýho teplýho omula, což nás právě v Litsvjance čekalo.

Pěkně jsme si poseděli na pláži u ledových ker nekompromisně vytlačených na břeh, užívali si sluníčka a příběhu o cestě do Bol´shich Kotov a přemýšleli jsme, jaké je to být zas v civilizaci…vědí vůbec ti lidi tady, že je nahoře ještě zima? A vědí vůbec, že VELKÁ bajkalská stezka je (možná že jen v zimě) jen mýtus?:-D

A když už jsme u těch kocourů, i ty jsme koneckonců viděli…jen byli trochu sněhoví a než jsme odešli, od tělíčka jim hlava odpadla…

Na závěr ještě pár postřehů:

  • že jdete na pochod s místními ještě neznamená, že místní v Bolshich Kotech byli…asi už vím proč:-)
  • nenechte se zmást názvem stezky – Velká bajkalská stezka rozhodně není dálnice
  • v dubnu ve vyšších polohách je ještě sníh (nenechte se zmást tím, že v nížině je už jaro), na Bajkalu v horách či pouze výše položených místech leží sníh mnohem déle, než by se očekávalo (v mnohých bajkalských horách leží sníh celoročně!)
  • měli jsme se lépe připravit, „spontánnost“ při takových akcích není nejlepší…i když jste v Rusku, musíte tu respektovat pravidla divoké přírody (čas, jídlo (vše musíte táhnout s sebou – po cestě nění žádná hospoda, v Kotech údajně obchod otevírá denně na pár hodin) a počasí mohou být vašimi velkými nepřáteli) !! Chyby jsme udělaly my s Gosiou i naši ruští společníci. Ponaučení pro příště..
  • je fajn, že jsem měli spoustu jídla a stany s sebou (ačkoliv bychom se bez problémů stihli vrátit zpět do Listvjanky, bylo fajn přenocovat v přírodě..protože to byla opravdu taková jarně-zimní pohádka

Vůbec nevadí, že jsme nedošli. Důležitý je, že jsme se včas vydali na ústup (a neřítili se do neznámé propasti pod námi) a že jsme táhli za jeden provaz – žádné hysterické scény, žádná panika, že nejsme v cíli – nakonec jsme se to tomu zasmáli a bude to zase jeden výlet do deníčku mých zábavných historek a rozhdoně na tenhle výlet nikdo nikdy nezapomene:-) . A když se to vezme kolem a kolem: Bajkal jsme viděli (ze samotného vrchu) a „koty“ taky…jen byli trochu sněhoví:-)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
náš tábor (ráno)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s