9.5. Den vítězství

Volejme hurá a tři dny se radujme! Tak bych mohla popsat oslavy spojené se dnem, na který se dlouhé týdny pilně připravovalo celé Rusko. Dnem, který upomíná vítězství SSSR nad fašistickým Německem. 9.5. 1945. Hurá, hurá, hurá. Den vítězství byl mohutný svátek plný lidí, oslavných písní (sovětských pochoďáků), válečných veteránů, současných vojáků, vojaček, kozáků (ano, kozácká vojska prý existují dodnes), policajtů (milice již v Rusku není, teď je policie – od 1.3.2011, kdy vstoupila v platnost reforma O policii).

V Irkutsku byly přípravy na vojenskou přehlídku a další kulturní akce vidět na každém kroku. Vyvěšování žluto-červeno-oranžových praporků (byla jimi olemováno celé Kirovo náměstí a od něj silnice vedoucí k vlakovému nádraží). Zajímalo by mě, kolik metrů téhle „štukoviny“ použili (pozn. „štukovina“ je v ruštině hodně používané slovo, obzvláště když přesně nevíte, jak nazvat tu či onu věc). Na domech, nad ulicemi se objevovaly plakáty С днем победы, С праздником 9го мая a jiné tomu podobné. V ulicích se rozdávaly tzv. Georgijevské stužky (stužky s červenými a černými pruhy, nosí se na straně srdce v upomínku na zemřelé vojáky ve 2.světové válce). Na ulicích jste mohli potkávat staříky a stařenky oděté ve svých nejlepších vojenských uniformách ověnčených nejrůznějšími vyznamenáními, odznaky.

Svátek byl odstartován již v 10:00 u tanku Irkutský Komsomolec (8.5. byl čerstvě přetřen novou zelenou barvou) . Odtud putoval průvod (údajně…já úplně nevím, protože my jsme byli na náměstí Kirova a čekali na vojenskou přehlídku a žádný průvod ale nepřišel…) k Věčnému ohni. Samotná přehlídka na náměstí začala asi v 11:00, tam byly nastoupeny jednotky všech možných orgánů nějak spojených s obranou státu. Zástupci vojáků (ženské jednotky, mužské jednotky), policajti, vzdušné síly. Z úst jakéhosi generál majora XY, který se vezl ještě s jedním chlápkem na vojenských autech (to bylo mimochodem dost vtipný…chlápci strnulí, před nimi vystrčený mikrofony, který poněkud chraptěly, takže jsme si jen mohli domýšlet, copak asi říkají…pak jsme se teda dozvěděli, že jim blahopřeje k úspěchům a asi taky k tomu, že je ten velký svátek, a načež nastoupené jednotky odpovídali třikrát hurá!). Pak zahráli sovětské pochoďáky a postupně se všechny jednotky odvelely k Věčnému ohni. Následně pokračovala ukázka bojového umění a dalších dovedností, kterým se učí studenti v místním irkutském vojenském učilišti (na ul. Lermontova, Institut Ministerstva vnitřních věcí). Tyto ukázky jsme si s holkama z důvodu přílišného množství lidí a slunečních paprsků odpustily. Vyprostily jsme se z davu, (konečně jsem nemusela stát na špičkách) a tím pro nás oficiální dopolední program skončil.

Obrázek
nastoupeni, pripraveni na akci (skver Kirova)

Mnohem zajímavější věci se odehrávaly za budovou u Věčného ohně a u památníku obětem Druhé světové války. Odehrávalo se před námi představení jako z let dávno minulých. Hrála sovětská hudba. Všude pobíhali prcci, třímající v rukách balónky, svá potěšení. Dav lidí obklopil Věčný oheň, jež byl doslova obsypán rudými květy.

Obrázek
vecny ohen

Lidé vzpomínali na své otce, dědy, pradědy, kteří bojovali za vlast. Po širokém bulváru se procházeli váleční veteráni, kteří byli neustále oslovováni dětmi i dospělými. Ti jim předávali květiny (převážně rudé karafiáty) a vedli s nimi hovory, při nichž veteráni vzpomínali na svoji minulost. Někteří hovořili s nadšením, někteří se slzami v očích. Někteří ale jen přijali květiny a bez jediného slova pokračovali ve své cestě, měli na to právo. Prožívali si své vzpomínky v tichosti. Musím říct, že se mi až srdce sevřelo. Když jsem si uvědomila, že tito lidé bojovali ve válce, válku přežili a že právě tenhle svátek je zasvěcen především jim! A že lidé na ně nezapomínají a že jim vzdávají takový hold. Bylo to hrozně hezký vidět takovou lidskou jednotu, ze které až běhal mráz po zádech a opravdu vás to nutilo se na chvíli zastavit a prostě jen pozorovat okolní šum.

Obrázek
stare pokoleni prebira kvetinu od pokoleni noveho

Odpoledne už se neslo v duchu opravdových oslav, které se zakončily v 23:00 ohňostrojemna Ostrově mládí („Ostrov junosti“). Nový život, nová budoucnost na nás čeká…Snad bude bez válek, snad Korea nezaútočí na Rusko a snad náš pan prezident nevyvolá válku mezi virózami.

Obrázek
pravy svatecni cirkus

PS: Omlouvám se, že tento blog vkládám s takovým zpožděním. Časová tíseň mne dostihla.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s