Irkutské ohlédnutí

napsáno 9.8.2013 – Wroclaw, Polsko

Z Ruska jsem se vrátila na konci června. Z Irkutsku jsem odjela o týden dřív, poslední týdne jsem tedy trávila v Moskvě. Od příjezdu do Čech doby jsem pořád někde běhala, s někým se potkávala. Když jsme přijela, bylo to divný. Posterasmus syndrom na mne dopadl v plné síle. Na dva týdny jsem onemocněla, mé mylšenky byly stále v Rusku.  A navíc slánské rpostředí ve mne vyvolávalo pocit, že se čas zastavil a já se vrátila do doby před rokem.

Celou tu dobu doma jsem cítila, že musím udělat ještě něco. Že to, že jsme nemocná, chodím jak tělo bez duše, není dobře. Potřebovala jsem udělat něco, abych se rozloučila s ročním pobytem na Sibiři. A tak jsem to NĚCO udělala. Už v Irkutsku jsem se s polskými přáteli domlouvala, že určitě přijedu na polský festival Woodstock Przystanek. Ale jak víte, když máte v sobě nějaký pivo aje dobrá nálada, tak naslibujete hory doly. Nakonec se ale ta irkustká domluva stala reálnou právě v době, kdy jsem opravdu potřebovala něco změnit. Nemohla jsem být v Čechách.   Potřebovala jsem odjet. A tak jsem odjela na naprosto improvizovanou cesti za přáteli do Polska, za lidmi, se kterými mám spoutsu společných zážitků (z jara a léta v Irku) a kteří poslední týdny trávili na cestách po Transsibu domů. Potřebovala jsem se vypovídat, vyzvědět jejich závěrečné osudy po cestách domů. Potřebovala jsem to jako vzduch, jako bajkalskou voduJ

Sedím ve Wroclawi, piju horoku čokoládu, čekají mě poslední 3 dny v Polsku, a cítím, že až přijedu do Slanýho, bude všecno mnohem lepší. Při cestování z Poznani k moři a pak do Krakowa mě nabilo novou sílou, novými inspiracemi. Je to jako bych podstoupila nějakou terapii…třeba cestovatelskou?

Pobyt na Bajkale pro mne byl a navždy zůstane nezapomenutelným zážitkem. I díky svému blogu (při vytištění čítá 100 stran) mám spoustu vzpomínek, jež byly pro mne v daný oment důležité a na které jsem někdy i zapomnělaJ Bajkalská příroda, Irkutsk, Sibiřané a Sibiřanky, studium na Irrkutské státní univerzitě, balet, hodiny češtiny. Díky tomu všemu jsem si svůj poslední(?) studijní pobyt v Rusku užila, jak se patří.

V zimě, tuším že v lednu, jsem napsala resumé prvních 5 měsíců v Irkutsku. Teď se pokusím o resumé č.2, od února do června 2013.

  • V březnu se mi přistěhovala nová spolubydlící, Swieta z Polska. Jetsli Marijke byla první poklad, pak Swietlana byla poklad druhýJ A navíc, Woodstock rulez!
  • v únoru jsem poprvé v životě viděla opravdový mořský maják
  • ačkoliv se v únoru začalo oteplovat, svůj (v Čechách) podzimní kabát jsem nosila od března až do konce května, na žádné jarní kabátky si na Sibiři moc nepotrpí
  • zažila jsem nezvykle teplý červen, ale podle místních taky nezvykle studený květen
  • protože když se říká, že kontinentální klima, tak v zimě klendra, v létě pekáč – právě u Bajkalu jsme dosáhla čokládového opálení srovnatelného s opálením mořským – takže rada pro milovníky opalování, jeďte na Bajkal:-))) – po opékání se na vás čeká příjemné ochlazení v bajkalské vodě, ve které nevydržíte déle než 10 sekund
  • koupala jsme se v Bajkalu
  • viděla jsem sníh v červnu (v Barguzinské dolině)
  • viděla jsme méďu ve volné přírodě
  • viděla jsem něrpu, jak se vaří v kýbli nad ohněm (lepší by byl smaozřejmě taky ve volný přírodě)
  • viděla jsem nekrásnější noční oblohu doslova posypanou hvězdami, nejvíce se takovému pohledu přiblížil poheld na oblohu v místech tábora La Venta u Tisu u Blatna  (nikdy jsem totiž nespala v místech, kde by nejbližší místo s veřejným osvětelním bylo vzdáleno 20 km od nás)
  • po ročním pití bajkalské vody (teče z kohoutků ve všech domácnostech kolem bajkalu) jsem neměla žádné zdravotní poblémy (co si budeme povídat, trochu jsme se toho bála), ale co je zajímavější, měla jsem vybělené zuby!
  • poprvé mě na bílé zuby upozornili kamarádi ihned po příjezdu do Slaného. Vrtalo i hlavou, jka je to vlastně možný? Pak jsem si uvědomila, že bajkalská voda má několiknásobně vyšší množství kyslíku než „obyčejná voda“ a právě kyslík se využívá při bělení zubů, ne? Takže jsem měla bělící proceduru zcela zdarma.
  • překonala jsem strach z ruských lékařů, na konci mého pobytu jsem byla přinucena navštívit zubaře (pravdou je, že soukromého…co si budeme povídat, veřejné zdravotnictví není v Rusku na tak doré úrovni, to je prostě fakt)
  • poslední týden jsem konečně našla irkutské infocentrum:-) Možná je to tím, že jsme ho nehledala mimo nejcentrovatější centrum města.

Tak to je rekapitulace, asi bych ještě mohla pokračovat, ale sepsala bych dlouhý spis, jehož obsah by možná už byl unavující. JIž blog nebudu zahlcovat patetickými vzpomínkami. Ty si budu přemítat už jen ve své hlavě.

Když jsem byla naposledy v Litsvjance, kupovala si (ne)poslední uzbecký plov a bajalského teplého omula, tamnější Uzbekové mi řekli: „Neříkej nikdy, že jsi někde naposledy anebo že něco děláš naposledy!“ Tak já to teda říkat nebudu.

A tak řeknu, že u Bajkalu, v Irkutsku, na Sibiři jsem nebyla naposledy! Těšilo mě!

P1250662

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s