Bajkal – jezero mnoha tváří

Na jihu Východní Sibiře naleznete největší sladkovodní jezero na světě. Největší světovou zásobárnu pitné vody. Jezero, jehož rozloha 31 500 km2 je přibližně rovna rozloze Belgie. Jezero hluboké 1637 m, jež se řadí na první místo žebříčku nejhlubších jezer světa. Jezero zapsané v r. 1999 do seznamu UNESCO. Jezero napájené více než 150 řekami a říčkami, ale odvodňované pouze jednou řekou, Angarou. Jezero, jehož vzhled není dva dny po sobě stejný. Jezero, které je 6 měsíců zamrzlé. Dovolte mi, abych vám představila Bajkal, Bajkalské jezero či Bajkalské moře, jak jej s oblibou nazývají místní. Když stanete tváří v tvář této obrovské vodní mase, uvědomíte si, jak příroda dokáže být kreativní a záhadná zároveň. A musíte jí poděkovat za vytvoření ráje na zemi, kde přírodní zákony ovládají životy místních obyvatel a kde šamanští bohové mají poslední slovo.

Bajkal – jezero nebo moře?

Bajkal je opředen mnoha tajemstvími, a možná právě proto již odpradávna připoutával pozornost mnoha národů. Jedno tajemství se ukrývá již v samotném názvu jezera. To především souvisí s národy, které v historii Bajkal obývali. A že jich nebylo málo! Právě proto se do dneška nemohou vědci dohodnout, jak vlastně název Bajkal vznikl. Představme si tedy několik zajímavých variant názvů. V době bronzové žil v Přibajkalí tulský národ, Kurykánové, jež jezero nazývali Baj-Kul´ – Bohaté jezero. Evenkové (také nazývaní Tunguzové) místu propůjčili název Lama – Moře. Před burjatským a ruským osídlením žili u Bajkalu také Jakuté, kteří pak byli burjatským národem vytlačeni na sever, do dnešní Jakutské oblasti. Jakuté nazývali jezero Baj-Kel´ – Bohaté jezero. Burjaté posvátné místo nazývali Bajgal-Nuur – Jezero Bajkal, což se nejvíce blíží dnešnímu názvu, či také Bajgal-Dallaj – Věčně stojící moře. Dokonce i v Číně tehdy již věděli, že na Sibiři se rozkládá jezero, které ve svém jazyce nazývali Paj (Bej) Chaj – Severní moře.

Burjaté, původní obyvatelé Přibajkalí

O osidlování Bajkalu by se toho dalo říci mnohé, avšak to není účelem mého článku. Přesto vás chci upozornit na jedno etnikum, které Přibajkalí obývalo již odpradávna. Jsou to již zmínění Burjaté, původní obyvatelé Přibajkalí, kteří údajně od neolitu osídlili oblast Předbajkalí, etnické Burjatsko, jež se nachází v oblasti ostrova Olchon. Burjaté se často spojují s Mongoly. Není divu, protože oba národy jsou mongoloidní rasy, existují dohady i o tom, že Burjaté přišli z mongolských stepí. Mají svůj jazyk, burjatštinu, která patří do rodiny altajských jazyků, do skupiny jazyků mongolských. Nejvíce se burjatština podobá mongolštině. Pokud jedete na Bajkal a zajímáte se o náboženství a kulturu, určitě nebudete zklamaní.  Zároveň si uvědomíte, že v Rusku nejsou jen pravoslavné chrámy a knězi s dlouhými vousy. V Přibajkalí se totiž díky Burjatům střetávají tři náboženství. Za tradiční burjatské náboženství se pokládá šamanismus, přičemž nejposvátnějším místem všech burjatských šamanistů najdete na o. Olchon, v Mysu Burchan. Byli byste překvapení, kolik šamanistů v dnešní době existuje. Šamanismus se u Bajkalu ujal zcela přirozeně, protože takové jezero ke vzývání přírodních božstev přímo vybízí. V Zabajkalí je ovšem mezi Burjaty rozšířen buddhismus, v Rusku oficiálně uznaný v r. 1741. Buddhismus Burjaté přejali od Mongolů, v dobách, kdy byli podrobeni mongolským chánům. V současné době však mnozí Burjaté dobrovolně přecházejí ke křesťanství – pravoslavné víře, která hýbe celým Ruskem. Přesto můžeme věřit v to, že Burjaté si udrží svoji identitu a díky jejich tradicím a zvykům zůstane Bajkal i nadále kulturně rozmanitým.

 

Co jste možná o bajkalské vodě nevěděli

Bajkal láká svojí výjimečností – ať už svojí rozlohou, hloubkou, tak i svojí přírodní krásou a tajemností. Když stanete na jeho březích, cítíte svěží vzduch, slyšíte vlny omývající oblázky či písečná zrnka všech velikostí a barev. Racci, dvakrát tak větší než evropští, krouží nad vašimi hlavami. Připadáte si jako u moře, ve kterém však je pouze sladká voda, voda průhledná a hrající všemi barvami a v níž se odráží hřebeny přibajkalských pohoří Chamar Daban, Barguzinského hřbetu a mnohých dalších.

Jedinečnost Bajkalského jezera se skrývá v mnohém. Bajkal je unikátní zásobárna sladké a pitné (!) vody. To znamená, že bajkalskou vodu můžete bez obav pít, jak v Irkutsku z kohoutku, z lahví anebo rovnou z jezera. Při cestách kolem Bajkalu rozhodně nemáte problém s nedostatkem vody. Mám s tím vlastní zkušenosti – při putování po Svatém Nosu jsme byli plně odkázáni na vodu z Bajkalu. Po prvotní nedůvěře a obav ze zdravotních problémů jsme po dni zjistili, že je opravdu možné vodu pít bez újmy na zdraví. Určitě vás napadne otázka, jak je to vůbec možné? Jezero je nasyceno enormním množstvím mikroorganismů, jež se zasluhují o dokonalou filtraci vody. 90 % planktonu tvoří korýš Epishura baikalensis, přičemž jedna Epishura přefiltruje 800 ml vody za den. Zároveň zde žijí drobné rybky, které mikroorganismům ze všech sil pomáhají – jedna taková rybka se jmenuje golomjanka, lat. Comephorus. Mnohé dokonalé „přírodní filtry“, ať už mluvíme o mikroorganismech tak o rybách, jsou endemické. Z jakéhosi záhadného důvodu je složení bajkalské vody takové, že jen v ní dokážou tyto organismy přežít. Samotná voda a její obyvatelé je právě to, co vědce nejvíce fascinuje. Již řadu let se vědci pokoušejí v laboratoři vytvořit bajkalskou vodu, a daří se jim jen částečně. Chemickým složením se sice výsledný vzorek shoduje se složením bajkalské vody, avšak jakmile v ní chtějí chovat bajkalské endemity, hynou. Proč? To nikdo nedokáže vysvětlit.

Neméně zajímavé je, že na rozdíl od jiných velkých světových jezer, pouze v Bajkalu existuje život ve všech jeho hloubkách. I na samotném dně naleznete nejen mikroorganismy, ale i již zmíněné golomjanky. Omul, nejznámější průmyslová bajkalská ryba, endemit, se vyskytuje v jezeře až do hloubky 500 m. Pokud si zajdete do Bajkalského muzea v Listvjance, můžete se spolu s výzkumným týmem virtuálně v batyskafu ponořit na samotné dno Bajkalu, více než 1,5 km hluboko a přesvědčit se sami. Jestli se ale nechcete potápět, můžete hledět do opravdové vody venku jen tak, celé hodiny, dny. A pokud budete mít štěstí (ideálně v období po roztání ledu, tj. květen), můžete pouhým okem pohlédnout až do hloubky 40 metrů. Průhlednější než Bajkal je jen Sargasové moře, ve kterém můžete dohlédnout až do hloubky 66 m.

A pokud budete mít ještě větší štěstí, můžete nad hladinou zahlédnout drobný černý pohyblivý objekt. To bude nejspíše hlavička něrpy bajkalského, jediného sladkovodního tuleně na světě. Jak je možné, že tuleň žije právě zde, je záhadou. V současnosti žije v Bajkalu asi 10 000 tuleňů, jež převážně můžete spatřit na Uškanjich ostrovech, nedaleko poloostrova Svatý Nos.

Když Bajkal pokryje led

Celou dobu mluvím hlavně o tom, co se děje pod hladinou, celoročně. Ale copak se asi děje na hladině, když přichází zima a s ní stabilní teploty hluboko pod bodem mrazu? V prosinci Bajkal začíná zamrzat, pro úplné jeho zamrznutí je třeba jeden měsíc. Poté se oficiálně povoluje přístup na tuto obrovskou zamrznutou plochu. Začátkem ledna se již s jistotou otevírají ledové cesty, které umožňují křižovat autem Bajkal křížem krážem (po cestách vytyčených dopravním značením!). Po Bajkalu se oficiálně přestává jezdit začátkem dubna. Neoficiálně se ovšem jezdí dále, na své vlastní nebezpečí. To se ovšem někdy nevyplácí, a proto se nezřídka dočítáte v místním tisku, že se tu a tam auto s rybáři propadne do vody. Přesto uprostřed zimy se nemusíte vůbec bát, že by se pod vámi led probořil.  Tloušťka bajkalského ledu se totiž pohybuje v rozmezí 70 cm až 1,5 m, přičemž v místech, kde se led hromadí, může být led tlustý až 2 metry. Pro představu, kolik ledu se v zimě na Bajkalu vytvoří: pokud by led najednou roztál, hladina Bajkalu by stoupla o 8-14 cm.

Zima na Bajkalu je skutečná pohádka. Zamrzlá voda na příkrých skalách, kry ledu, jež se tříští o břehy jezera a tvoří tak kerná pole a nánosy. Pokud máte štěstí a led není zasněžený, pak se můžete kochat tmavým průzračným ledem s obrazci z bílých prasklin. Led na Bajkale je obrovská živá masa. Nikdy si nemůžete být jisty, kdy led praskne, kdy se nějak změní. Co den, to jiný ledový povrch. Bajkal je zkrátka magické místo, ke kterému musíte přistupovat s úctou a respektem. Říká se, že Bajkal má duši a ne vždy je k lidem milosrdný.  A já tomu i věřím.

Život u Bajkalu…a pozor na medvědy!

Bajkal je místo, které turisty láká celoročně. Nejvíce jich přesto přijíždí v létě, když je teplo, tj. v červnu a červenci. Ovšem pokud nemáte davy turistů, pokud vám nevadí chladnější počasí a chcete si i tak vychutnat magii bajkalských míst, přijeďte kdykoliv, kromě léta. To platí zejména pro ostrov Olchon a tradiční turistickou vesničku, Listvjanku, 70 km a hodina cesty z Irkutsku. V létě tam bývá neúnosné množství lidí, jsou to přeci jen nejznámější místa. V Listvjance se poprvé setkáte s jezerem, při dobré viditelnosti na protějším břehu vzdáleném 40 km uvidíte vrcholky hřbetu Chamar Daban a pokud se přepravíte přívozem přes Angaru, můžete nasednout na „Krugobajkalku“. Anebo se můžete z Listvjanky vydat po 70 km dlouhé Velké bajkalské cestě až do osady Jelancy. Všechny cesty bajkalskou tajgou se ovšem doporučují zdatným turistům a dobrodruhům, kteří jsou správně vybaveni pro pohyb v přírodě. Bajkalské břehy jsou povětšinou pusté, bez většího osídlení. Nemůžete tedy počítat s možností nákupu jídla, vše si musíte s sebou nosit na zádech. A musím vám říci, že turistika v odlehlé přírodě, v hlubokých lesích, ve kterých nepotkáte ani živáčka a kde se nikomu nedovoláte (není tam signál, nikdo ho nepotřebuje), je nabíjející a relaxující dobrodružství. Pokud nechcete brouzdat liduprázdnou přírodou, raději si v Listvjance pochutnejte na vyhlášené lahůdce, dušeném omulovi či omulovi nasoleném, sušeném či ještě zauzeném. Pokud máte raději uzbeckou kuchyni, dopřejte si uzbecký plov či šašlik, za ceny lidové.

Jelikož jsem se zmínila o tichých a hlubokých lesech tajgy, možná vás napadne jejich spojení se všemožnou zvěří, jako například sobolem, liškou či medvědem. Ano, u Bajkalu medvědi žijí. Medvědi, míšové či mišutkové (jak je místní nazývají) jsou lidmi přijímáni, přesto jsou to ale obávaná zvířata. Zkušený lovec do hlubokého lesa bez zbraně nejde. Ne nadarmo jsou medvědi nazýváni „hospodáři tajgy“. V jižní oblasti Bajkalu, především v obydlených oblastech, se s medvědem nepotkáte tak často, ovšem směrem na sever se tato možnost zvyšuje. Vůbec nejvíce medvědů žije na severu Bajkalu, jež se vyznačuje svojí panenskou přírodou a zkrátka je to ráj na zemi.  Méně, ale také dost medvědů je pak na hornatém poloostrově Svatý Nos (mluví se o 100 kusech), a právě tam jsem měla s medvědem tu čest. Naštěstí si naší skupiny nevšiml a to je dobré znamení. Říká se totiž, že když vás medvěd nechá bez povšimnutí, velká tajga vás přijímá do svého nitra. Pokud byste měli strach a chtěli byste zvolit zaručeně bezpečné místo pro poznávání bajkalských krás, pak můžete zvolit návštěvu ostrova Olchon. Tam medvědi nikdy nežili a nežijí, jediný medvěd se tam zatoulal, když zapomněl usnout a na kře se přeplavil z pevniny na ostrov.

O Bajkalu a jeho nádherných mysech, zátokách, horách, dolinách (zmiňme zejména Tunkinskou dolinu a Barguzinskou dolinu), o fauně a floře bych mohla povídat hodiny. Pokud jsem Vás alespoň trochu nalákala na bajkalskou tematiku a chcete se dozvědět více i o životě u Bajkalu, více se můžete dočíst v knize Bohumíra Janského – Bajkal, perla Sibiře či na mém blogu siberianblog.wordpress.com. Bajkal je místo, které stojí za návštěvu. Pokud si chcete prožít dny v panenské tiché přírodě, ať už u jezera či v horách, Bajkal je vám nakloněn. Nezklame vás, ale nadchne! A až se nasytíte bajkalskou přírodou, zvu vás na projížďku Transsibiřskou magistrálou dále na východ, na konec světa, až do Vladivostoku. O tom zase příště.

Článek vyšel v časopise slovenské menšiny žijící v Čechách – Listy Čechov a Slovákov 10/2013 (http://www.klubsk.net/)

….jsem si vědoma, že je zde zcela vynechána nechvalná ekologická situace na Bajkalu, ale o té příště. To není na půl stránky…

Advertisements

2 thoughts on “Bajkal – jezero mnoha tváří

  1. Listvjanka a okolí Bajkalu mě před pár lety hodně oslovilo a ještě bych se tam chtěl podívat. Ani se moc nedivím, že jsem si teď, jak na to vzpomínám, našel nějaký žebříček ( http://jentop10.cz/rusko-top10-nejzajimavejsich-turistickych-atrakci/2/ ), kde jsou tato místa mezi desítkou těch nejzajímavějších turistických atrakcí v Rusku. Myslím, že po Moskvě a Petrohradu je to jeden z nejvýraznějších symbolů.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s