(Ne)známé sibiřské železniční tratě

Asi jsem doposud nepotkala člověka, který by neznal Transsibiřskou magistrálu, železnici protínající téměř celý euroasijský kontinent ze západu na východ. Tato železniční trať je skloňována snad ve všech průvodcích, článcích o Rusku a Sibiři. Bajkal a Transsibiřská magistrála, sibiřské ikony. Ačkoliv je Transsibiřská magistrála veledůležitá sibiřská železnice, není rozhodně jediná. Kromě ní a malých lokálních „železniček“ najdeme za Uralem ještě několik významných a zajímavých železničních tratí. Bajkalsko-Amurskou magistrálu, která projíždí Severobajkalskem a vede dále paralelně s magistrálou Transsibiřskou, jen je od ní vzdálená pár set kilometrů. Krugobajkalskou železnici, jejíž úsek Kultuk-Port Bajkal je mimo jiné využíván pro turistické účely. Poslední železnicí je nikdy nedostavěná a tudíž nezprovozněná Transpolární magistrála, tzv. Mrtvá trať, jejíž zrezavělé zbytky se povalují v oblastech trvale zmrzlé půdy, v drsných podmínkách polární oblasti severní Sibiře. Že jste o těchto tratích nikdy neslyšeli? Nebo slyšeli, ale moc o nich nevíte? Pak věřím, že po přečtění tohoto článku se to změní.        

Osvojení Sibiře a počátky výstavby železničních tras za Uralem

Sibiř byla po dlouhá staletí zcela neobjevena a neprozkoumána. Až v 80. letech 16. století přišel Timofjejevič Jermak a s ním nastal výrazný moment v dějinách carského Ruska. Kozáckému atamanovi Jermakovi se v r. 1582 podařilo dobýt Sibiř, když na příkaz Ivana IV. Hrozného Jermak porazil sibiřského chána Kučuma. Tehdy padlo Sibiřské chanství a bylo připojeno k Ruskému státu. Započala expanze ruské moci na východ. Výraznou osobou v procesu osvojování Sibiře se pak stal kozák Ivan Moskvitin, jež v r.1639 dosáhl pobřeží Ochotského moře. Přicházeli další a další průzkumníci, jako např. Kopylov, Pojarkov, Chabarov; v pol.17.st. bylo objeveno Zabajkalí. Na nově objevených místech vznikaly vojenské osady, které se postupně rozrůstaly ve města, docházelo k zasidlování Sibiře a Dálného východu. Rozvíjelo se zemědělství. Za vlády Petra I. započal vědecký výzkum Východní Sibiře i Dálného východu, rozvíjel se průmysl. Ruský stát si začal uvědomovat, že nově vznikající města jsou strategicky důležitá místa, Chabarovsk a Vladivostok se pomalu stávaly důležitými městy ve vodní dopravě. Muselo dojít k propojení větších měst a zároveň je spojit s rozhodovacími centry v „Evropě“, a proto v r.1887 panovník Alexandr III rozhodl: bude se stavět Transsibiřská magistrála, tehdy zvaná Sibiřská železnice.

Sibiřská železnice, neboli Transsibiřská magistrála

Stavba Sibiřské železnice byla započata čtyři roky po vydání nařízení Alexandrem III. V 1891 byl položen základní kámen Vladivostockého nádraží a začalo se stavět z Vladivostoku směrem na západ. O rok později byla posvěcena stavba z Čeljabinsku na východ. Původní projekt Sibiřské železnice (později přejmenované na dnešní Transsibiřskou magistrálu, neboli Transsib) byl právě plánován z Čeljabinsku do Vladivostoku, dnes už se ani přes Čeljabinsk nejezdí. K následnému propojení Sibiře s Moskvou a Petrohradem došlo později.

Železnici stavěli v šesti etapách necelých 25 let.  V r. 1894 dorazil první vlak do Omsku, 1895 do Novosibirsku (tehdy Krivoščekova před Obem), dále do Krasnojarsku a 16.srpna 1898 vítali první vlak i v Irkutsku. Na konci téhož roku byla vystavěna železnice do Portu Bajkal, kde byl provoz na Transsibu na dalších 6 let. Mezitím, v r. 1896, v Zabajkalském kraji bojovali se záplavami, které zničily téměř všechny připravené náspy, následně přišlo období sucha a zhoubné nemoci a tak se stavba úseku v této oblasti protáhla do r. 1900.  Na východě se stavba dařila, v r.1899 vyjel první vlak z Vladivostoku do Chabarovsku a ujel tak 766 km. V Chabarovsku se ale muselo čekat, až bude přemostěna široká řeka Amur a železnice bude spojena s Amurskou železnicí vedoucí z Kuengy do Chabarovsku. V roce 1907 se rozjely stavební práce a pokračovaly až do r. 1916, kdy byla postavena poslední část Transsibu,  most přes řeku Amur – Chabarovský most, také často nazývaný Amurský zázrak. Dnes je tento most dvoupodlažní, dole jezdí vlaky, nahoře automobily. Měří přes 2,5 km a Rusko se jím pyšní natolik, že ho umístilo na bankovku v hodnotě 5 000 rublů.

Díky výstavbě Sibiřské železnice se Sibiř mohla těšit výrazným nárůstem obyvatelstva. Od roku 1906 se osídlení Sibiře zvyšovalo o půl milionu lidí ročně. Podél celé trasy vznikala měta, vesnice, osady. Vznikala nová místa pro život ruských občanů a i pro rozvoj ruské ekonomiky. Železniční doprava začala výrazně ovlivňovat mořskou dopravu (a už to tak i zůstalo), však po dostavění a plném zprovoznění Sibiřské železnice (spolu i Čínskou Východní železnicí) se Vladivostok stal vstupními dveřmi do Tichého oceánu.

Na trase Transsibu vznikaly architektonické skvosty v podobě nádražních budov – ve velkých městech se stavěly kamenné budovy, v menších městech budovy dřevěné. Dodnes se mnohé nádražní budovy, např. ve Sljudjance, Novosibirsku či Irkutsku, těší zájmu architektů i hledáčkům cestovatelských fotoaparátů.  Stavba transsibiřské trati byla a nejspíš vždy bude jedinečným projektem ruského železničního stavitelství. Proto jí věnujme ještě několik nej… a pár zajímavostí:

  • Transsibiřská magistrála je nejdelší železnice na planetě, protíná celý euroasijský kontinent.  Od Jaroslavského nádraží (Moskva) do Vladivostockého nádraží (Vladivostok) měří 9288,2 km. Překonává 7 časových pásem.
  • Projíždí  87 městy, přejíždí 16 řek (nejširší z nich je řeka Amur)
  • 207 km jede podél Bajkalu a lemuje 39 km Amurského zálivu
  • Nejsevernější bod na Transsibu: zastávka Mogoča, v zimě zde bylo naměřeno až minus 62°C.
  • Nejvyšší bod na Transsibu: 1040 m n.m. (v Zabajkalském kraji)
  • Největší nádražní budova: Novosibirsk (z r.1940)
  • Jediná nádražní budova z mramoru: Sljudjanka.
  • Nejvyšší uměle vytvořený násep: 34 m (u Krasnojarsku)
  • Každý rok se postavilo cca 670 km tratě.
  • Náklady na stavbu: 936 mld rublů.
  • Na počest výstavby Transsibu byly postaveny jen tři sochy panovníka, jež realizoval myšlenku výstavby transsibiřské železniční tratě, Alexandru III. Sochy stojí v Petrohradu, Moskvě a v Irkutsku (30.8. 1908) .

Krugobajkalská železnice

Již dříve jsem se zmínila, že v roce 1898 byla postavena železniční trať vedoucí z Irkutsku do Portu Bajkal. Měřila 68 km a kopírovala tok řeky Angary až k jejímu samotnému ústí. Přestože tato železnice zmizela, když po postavení Irkutské přehrady (1956) stoupla hladina Angary a zatopila levý břeh Angary, Port Bajkal zůstal dodnes. Tehdy z tohoto bodu začala výstavba Krugobajkalské železnice, tzv. Krugobajkalky. Z Portu Bajkal v r.1902 započaly stavební práce železniční tratě lemující jižní břeh jezera BajkalDříve bylo jako Krugobajkalka označován celý úsek železnice z Portu Bajkal do stanice Mysovaja (tedy opravdu železniční trať vedoucí kolem jižního cípu Bajkalu dále podél východního pobřeží), dnes však je Krugobajkalka chápána jako historický úsek dlouhý 84 km z Portu Bajkal do Kultuku, dále úsek vedoucí ze Sljudjanky a s pokračováním na východ náleží už k Transsibiřské magistrále.

Jak uvádí Sergej Volkov ve své publikaci Průvodce a miniencklopedie Po Bajkale, „výstavba západní části Krugobajkalky (dnes tedy historické trasy Krugobajkalky) neměla v ruském stavitelství železnic obdoby. Na celém území tratě se táhly strmé příkré skalisté břehy, padající do jezera hluboko pod hladinu.“  A můžu vás ujistit, že pokud tudy projíždíte, ťukáte si na čelo a říkáte si, že je přeci zcela nemožné a bláznivé na takovém místě cokoliv postavit, natož pak železnici! Další zajímavostí je mechanismus zásobování stavby materiálem, které  bylo velice nákladné a složité. Vše, kromě kamení a dřeva, bylo zapotřebí dovážet (včetně písku!).  Co mohli, to dovezli z irkutského směru, co nemohli, to potřebovali přivézt z východu. Proto museli využít jezero Bajkal a vytvořili tak dočasné dopravní spojení s protějším břehem. 170 km dlouhou trasu představovala v létě lodní přeprava a v zimě byly nataženy koleje přes zamrzlý Bajkal do st.Tanchoj, odtud se přivážel materiál a zároveň se tam navazovalo na Transsibiřskou magistrálu.  Pro představu nákladné výstavby zde uvedu dvě čísla: 1 km Transsibu vyšlo ruské imperium na 93 000 RUB, 1 km Krugobajkalky stálo 130 000 RUB.

Dnešní Krugobajkalka je využívána především pro turistické účely, také se po ní dopravují místní obyvatelé. Každoročně přijíždějí turisté ze zahraničí i z Ruska, aby se projeli vlakem po břehu Bajkalu s pokud mají štěstí na druhém břehu se jim otevírá pohled na zasněžené vrcholky Chamar Dabanu. Po cestě vlakem uvidí 424 inženýrských staveb – podpůrných zdí, zděných galerií, 39 tunelů (nejdelší z nich měří 778,4 m). Po trati se můžete projet s cestovní kanceláří (exkurze Krugobajkalským expresem) či soukromě mašinkou (dříve nazývanou Motaňa), která spojuje s civilizací několik osad na této staré trati. Také se můžete po kolejích projít pěšky a tehdy vám je zaručen překrásný výhled na skalisté útesy, širý Bajkal spojený s atmosférou počátků 20.st. Můžete nasávat energii tohoto zvláštního místa a třeba přemýšlet, kde se asi nachází Kolčakovo zlato…

BAM – „Brežněv Abmanyvajet Molodjož“

Takto parodovali v 70. letech název druhé velké sibiřské železnice, který zní Bajkalsko-Amurská magistrála (BAM). Dlouhá léta složité geologické a klimatické surové podmínky odrazovaly od stavby železnice, která by nějak spojila sever Bajkalu s okolím. Až v 60. letech 20. st. vedoucí orgány SSSR rozhodli o stavbě BAMu a v dubnu 1972 se začalo stavět. Stavbu začali v Tajšentu, kudy také projíždí Transsib, a skončili ve Vladivostoku v roce 1989. Tehdy byla postavena hlavní linie, avšak pak se dostavovaly (a ještě dostavují) další přiléhající tratě.

Stavbu zajišťovali především studenti, kteří hromadně přijížděli a několik měsíců si vydělávali slušné peníze. Podle vyprávění jednoho Rusa, Genadije, který dnes pracuje jako rybář na poloostrově Svatý Nos, na BAMu si studenti přišli na velice dobré peníze. Na severu Bajkalu přeci jen byl s prací problém. Díky sovětské propagandě výstavby BAMu a lákání mladých lidí na práci v nelidských a složitých podmínkách si BAM vysloužil protestní názvy jako „Brežněv Abmanyvajet Moloďož“ (Brežněv obelhává mládež) či „Bezdeľnikov Atpugivajet Magistraľ“ (Nepracující odrazuje magistrála).

Jestliže Transsib vede jen zčásti hornatým územím, BAM téměř celý vede přes hory – celkem projíždí sedmi horskými systémy. Přejíždí 11 velkých řek a nachází se v aktivní seismické oblasti. Pracovat na stavbě tedy rozhodně nebyl žádný med. Na trase bylo vytvořeno celkem 8 tunelů, z toho jeden je nejdelší tunel v Rusku, Severomujský tunel o délce 15,3 km. Tento tunel byl dostavěna  otevřen v prosinci 2003.  Ani rok 2003 není konečný, zdá se tedy, že BAM je ještě živý organismus, který se bude rozrůstat. V blízké budoucnosti se pomocí BAMu plánuje spojení pevniny s o.Sachalin. Je možné, že se opět na brigádu přihlásí studenti?

Mrtvá trať

O stavbě železnice na Sibiři se mi nepíše lehce. Před očima se mi neustále promítají obrázky zamrzlé Sibiře, hlubokých lesů, ze kterých vám v noci ve vlaku až mrazí. Absolutní tma, vzpomínky na těžce pracující lidi v nekřesťanských podmínkách ve vás vyvolávají hrůzu. Tehdejší neúprosný pracovní režim Sovětského svazu vás štve a vyvolává ve vás lítost. Tím spíš, když víte, že ne všechny stavby železnic byly úspěšné. To je případ tzv. Mrtvé trati, kterou chtěl postavit Stalin. Měla to být Transpolární magistrála, měla spojovat Salechard a Igarku, osadu za polárním kruhem na severní Sibiři. V letech 1947 – 1953 vězňové z Gulagů pracovali na projektu, který neměl smysl a který samozřejmě nevyšel, kvůli absolutně nevhodným podmínkám pro výstavbu čehokoliv. Trvale zmrzlá půda, mráz, nezkušení dělníci, teror, strach. Dnes v hluboké zamrzlé tajze kdesi na severu leží kusy železnice, pracovních strojů, trosky. A s nimi i vzpomínky na neúspěch v železničním ruském stavitelství.

Pozvání na cestu dlouho téměř 5000 km

Abych nekončila tak negativně, tak na závěr dodám, že vlak je pro Sibiřany nutností. Ne všichni si mohou dovolit drahou letenku např. z Irkutsku do Vladivostoku. Při návštěvě Sibiře by každý měl okusit mítní vlaky, ve kterých cestování získává nový rozměr. Nikde jinde nezažijete cestu pustou krajinou, kde několik hodin za okny neuvidíte živou duši, přitom strávíte 3 dny ve vlaku a neopustíte zemi, po které cestujete. Příště se na takovou cestu vydáme. Zvu vás na cestu do Vladivostoku, kterou jsem podnikla v lednu 2013…

Článek vyšel v časopisu Listy Čechov a Slovákov 11/2013 (http://www.klubsk.net/)

Reklamy

2 thoughts on “(Ne)známé sibiřské železniční tratě

  1. Dobrý večer. Vaše povídání o Sibiři je úžasné je více jak jiste že jste zde prožila měsíce pohody a štěstí. Pokračujte je to ve vás cestovat poznávat je víc než vydělávat peníze svět jeho poznání dokáže člověka povznášet pak už se nezastavil. Bylo mi 53kdyz jsem odletěl na nový zéland, nic lepšího jsem udělat nemohl, tomuto zřízení, lidemnerozumim to je dlouhé psaní. Prožil jsem tam dva roky největšího štěstí. Po deseti letech jsem byl navštívit na nz dceru která tam žije. Nevěděl jsem že to největší mimo jiné zážitky mě potká na cestě zpět že soulu. Vždy sedím u okna a to jsem viděl ten lednový den mi vyrazilo dech. Zmrzlé lesy obrovské množství řek lesů dřív jsem si to nedokázal představit, přemýšlel jsem tom velmi často. Každý kdo Rusy nemá rád by to měl vidět, jak těžké podmínky k životu mají. Pro mne to bylo fascinující vidět a bohužel spoustu lidí u nás zajímají markety, peníze chamtivost, lidé stráceji cit pokoru skromnost. To je na ústní povídání. Je mi již 65a na cestu do irkutsku si asi netroufám ale rád bych ruskou přírodu poznal. Můžu vam jen závidět. Přeji hodně štěstí a mnoho cest a poznání Vacula

    1. Dobrý večer, pane Vaculo. Vážím si Vašeho komentáře. Naprosto souhlasím se silnými zážitky při pohledech do hlubokých lesů, krajiny nikoho…takové se to zdá prostému oku být… A i já vám mám co závidět – cestu na Nový Zéland…:-) Mějte se pěkně a přeji radost při vzpomínkách na Vaše cesty! Zdraví Zuzka Z.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s