Rok v Irkutsku, aneb tam, kde medvědy hrající na balalajku nepotkáte

Sibiř je území v Ruské federaci, ležící za rozsáhlým pohořím Ural. O Sibiři se vždy mluvilo jako o místě, kam byla vyháněna ruská inteligence jak v carském Rusku, tak i v období Sovětského svazu. Jen málokdo ví, že v současné době jsou na Sibiř každoročně vyháněny, zcela dobrovolně, desítky, ne-li stovky,  studentů z celého světa. Tak, jako existují výměnné studijní programy s univerzitami v evropské části Ruska (nejvíce studentů míří do Moskvy a okolí, Petrohradu, i do Soči), můžete si vybrat i z nabídky univerzit v asijské části Ruska (tj. za Uralem). Já jsem takovou možnost využila. Díky programu Erasmus Mundus jsem odjela na rok do sibiřského města Irkutsk. O Sibiři a samotném Irkutsku jsem věděla pouze to, že Irkutskem vede slavná Transsibiřská magistrála a že kousek od něj leží proslulé jezero Bajkal. Právě perla Sibiře pro mne byl rozhodující faktor pro výběr Irkutsku. Jinak bych se také neodhodlala, protože samotná sibiřská města k návštěvám moc nelákají. Přeci se říká, že tam běhají medvědi po ulicích (Rusové k tomuto mýtu s oblibou přidávají ještě „..a hrají na balalajku“), lidé tam žijí v zemljankách a že tam mrzne 365 dnů v roce.

Loni v září jsem tedy odjela za Ural. Překonala jsem strach z neznáma a nakoukla jsem do života skutečných Sibiřanů. Nelituji jedinou minutu, kterou jsem v divokém sibiřském kraji prožila. Irkutsk se stal mým druhým domovem, Bajkal domovem třetím a Transsibiřská magistrála domovem čtvrtým. V dnešním příspěvku bych vám chtěla předtsavit Irkutsk. Město, ve kterém jsem studovala, žila, sportovala, jedla tradiční burjatské jídlo pozy, pila pivo i vodku.

Irkutsk od počátků k dnešku

Sibiřské město Irkutsk leží v Irkutské oblasti, 70 km od Bajkalu, téměř 4 000 km od Vladivostoku a více jak 7 000 km od Prahy. Pokud jedete autem, cesta Praha – Irkutsk vám podle údajů googlemaps trvá 86 hodin. Pokud volíte leteckou dopravu, čistá doba letu Praha – Moskva/Petrohrad – Irkutsk trvá cca 10 hodin. Vlakem trasa Moskva – Irkutsk trvá příjemné tři dny (to není přeci tak daleko, že?:-)) Pokud podstoupíte tyto několikahodinová či několikadenní přesuny, na konci se vám dostaví pocit úlevy, že už konečně jste v cíli, v Irkutsku.

Vítejte ve městě, čítajícím téměř 700 000 obyvatel. Je to takové běžné ruské město. Nic velkého. Přesto je Irkutsk největší město Irkutské oblasti, druhé v pořadí je město Bratsk s pouhými 250 000 obyvateli. Vítejte v jednom z nejstarších sibiřských měst, právě Irkutsk před dvěma lety oslavil 350. výročí od svého založení. Psal se rok 1661, kdy bojarský syn Jakov Pochabov založil Irkutskou osadu na soutoku dvou řek, malého toku Irkut a mohutné Angary, jež jako jediná bajkalská řeka vytéká z Bajkalu a dále se pak vlévá do Jeniseje. Jakov již tehdy předpověděl Irkutsku bohatou historii a důležité postavení v ekonomice Sibiře a vůbec celého Ruska. Irkutsk se ocitl na křižovatce důležitých obchodních tras. Angara spojovala město s okolními oblastmi, blízkost Bajkalu umožňovala propojení se Zabajkalím (tj. oblastí za Bajkalem, Burjatskou republikou), z Číny se přes Irkutsk dále do Ruska dovážel především čaj, v menším množství pak hedvábí, porcelán a látky. V 18. století se díky obchodním kontaktům rozvíjela řemesla všeho druhu. Stavěla se honosná měšťanská obydlí, peníze plynuly z kapes mecenášů. Nejznámějším irkutským mecenášem je nepochybně tehdejší starosta V.P.Sukačev, který pomohl Irkutsku po velkém požáru v r.1879 a zadotoval vystavění „nového“ centra. Město rozkvétalo také v oblasti kultury. Poté, co bylo v r.1825 potlačeno děkabristické povstání proti Mikulášovi I., byli mnozí děkabristé vyhnáni na Sibiř. Jejich útočištěm se stal právě Irkutsk. Díky nim se v Irkutsku rozvíjel bohatý kulturní život. Děkabristům jsou v Irkutsku každoročně věnovány prosincové plesy, koncerty, komponované večery v rámci projektu „Děkabristické večery“. Můžeme také doplnit, že o rozvoj kultury v oblasti se zasloužil také jeden Čech, generál Klička, jež založil první muzeum na Sibiři a první veřejnou knihovnu. Kulturu nepochybně také obohacovaly nejrůznější národy, jako Burjaté, Poláci, Italové, Číňané, Židé či mnohé muslimské národy. Není divu, že při takovém mohutném rozkvětu města a díky jeho kosmopolitnosti dosáhl Irkutsk označení hlavní město Sibiře a je tak nazýván dodnes.

Takový rozmach ekonomický, kulturní, politický, je nevídaný, pokud si uvědomíme, že Sibiř nikdy nebyla pod dokonalou kontrolou Petrohradu, tehdejšího hlavního města Ruska. Irkutsk si dodnes zachoval svoji důstojnost, v Irkutsku historie žije a je cítit, že Irkuťané jsou na své město hrdí. A já jsem byla hrdá na sebe, že jsem tam mohla prožít určitou dobu svého života. A rozhodně se neztotožňuji s názory (nejen) českých cestovatelů, blogerů, podle nichž je Irkutsk „město špinavé, všude nepříjemný zápach, zkrátka ošklivé město“. Pravdou je, že Irkutsk vám neukáže svoji krásu okamžitě. Zde, jako i v ostatních sibiřských městech nemůžete očekávat starobylé kostely jako moskevský Chrám Vasila Blaženého, suzdalský kreml či kostely ve Vladimíru. Když přijedete na Sibiř, musíte si uvědomit, že skutečná historie na Sibiři začíná o 8 století později než v „Evropě“.

Medvěda s balalajkou nepotkáte

Irkutsk rozhodně není místo divoké, zaostalé. Naopak je to útulné (není velké), přívětivé a na ruské poměry civilizované měst. Přesto je Irkutsk opravdu ruské město. Pokud ho porovnám s Krasnojarskem či Vadivostokem, Irkutsk jasně vede ve své „ruskosti“. Krasnojarsk dohání Evropu, Vladivostok je světový přístav a přibližuje se světu více než Irkutsk, ležící v útrobách Sibiře. Irkutsk je místo, kam se ráda budu vracet. A to díky lidem s ruskou duší a díky procházkám po známých ulicích, uličkách.

V Irkutsku se každý musí projít po nejznámější a zároveň největší irkutské ulici Karla Marxe, dříve nazývané Velká ulice. Ul.Karla Marxe se kříží s ulicí Lenina, hlavní dopravní tepnou v centru města. Zde si nelze nevšimnout sochy V.I.Lenina, jež s jemně pozdviženou pravicí dlaní vzhůru vyzývá lid, aby ho vyslechli. Cizinci si toto gesto vyložili po svém, údajně si Lenin stopuje taxiJ Neznám jediné město, ve kterém by nebyla ul. Karla Marxe a Lenina. Přesto jsou s tím v Irkutsku nespokojeni a již několik let bojují za návrat k původním názvům těchto dvou i mnoha dalších ulic.

Troufnu si říci, že chloubou Irkutsku jsou kromě dvou hlavních ulic dále nábřeží Angary (staré a nové). Na starém nábřeží naleznete Národopisné muzeum, hlavní budovu Irkutské státní univerzity (jedna z největších univerzit Sibiře) s přiléhající univerzitní knihovnou. Samozřejmě nelze opomenout památník Alexandru III., který se zasloužil o vystavění Transsibiřské magistrály. Z nábřeží můžete přes řeku hledět na nové čtvrti Irkutsku a hlavní železniční nádraží, jehož budova patří k nejhezčím nádražím na trase Transsibiřské magistrály. Pokud přežijete asi 4km procházku, dostanete se na zrekonstruované nové nábřeží, kde můžete posedět u řeky se zmrzlinou v ruce či navštívit jeden ze tří kostelů (dva pravoslavné a jeden polský katolický), jež tvoří dominantu města a objevují se na mnoha propagačních fotografiích.

Z nábřeží se během několika minut dostanete na hlavní Kirovo náměstí, kde probíhají veškeré důležité slavnosti. V létě je náměstí poseto pestrými záhony květin, v zimě se náměstí mění v ledové království. Ve všech sibiřských městech, kde se zimní teploty několik měsíců drží pod hodnotou -20°C, se staví ledové sochy, a např. v Chabarovsku či Novosibirsku probíhají dokonce mezinárodní soutěže v sochání z ledu a sněhu. Z náměstí se ještě projdete po ul. Lenina k nově vystavěné čtvrti, kterou nazvali 130. čtvrť. Zde během posledních dvou či tří let vystavěli kopie dřevěných staveb (většinou měšťanských domů), typických pro Irkutsk 18. a 19. Století. V nich dnes sídlí kavárny, bary, muzea či výstavní prostory. Před vstupem do čtvrti stojí obrovská socha babra (dřívější název pro ussurijského tygra), který v zubech drží sobola. Tento výjev je také v centru erbu města a vyobrazuje sílu, mohutnost a bohatství kraje. Ačkoliv je 130. čtvrť pěkná, nová, nemůže vynahradit krásy starých dřevěných staveb, některých v původním stavu, některých opravených, v uličkách kolem Karla Marxe a ul. Dzeržinskogo. Především ul. Grjaznova je státem chráněn. V žádném jiném ruském městě nenaleznete tolik dochovaných dřevěnic jako právě v Irkutsku (je jich zde asi 700). Bohužel moderní doba má tendence ničit vše staré a zchátralé, proto existují názory, že tyto domy by se měly srovnat se zemí. Takovou katastrofu si naštěstí uvědomují nadšení Irkuťané, kteří nedávno uspořádali workshop, ve kterém seznamovali lidi o historii dřevěných staveb, jejich unikátnosti. Doufejme, že dřevěnice budou zachráněny a Irkutsk i nadále bude moci oslňovat tímto jedinečným dědictvím.

Snad je vám teď jasné, že v takovém městě jen tak medvěda s balalajkou nepotkáte. A pokud ho potkáte, tak si musíte dopřát tolik vodky značky Bajkal, že byste si babra spletli (jak Sibiřané říkají) s méďou.

Do Irkutsku kdykoliv

Irkutsk můžete obdivovat za každého počasí a v jakémkoliv ročním období. Prožila jsem zde jaro, léto, krásné teplé babí léto (v září 2012 se teploty pohybovaly nad hranicí +20°C), podzim i pravou sibiřskou zimu. Nejnižší teplotu jsme měli -39°C, průměrnou zimní teplotu -20°C. Přesto je zima v Irkutsku krásná. Pokud si zvyknete, že slunce vychází kolem 10:30 a zapadá po 17:00, sibiřskou zimu si určitě můžete užít. Slunce svítí celé dny, týdny, měsíce. Irkutsk má tedy, na rozdíl od ostatních sibiřských měst, nespornou výhodu, že vás sluneční paprsky nabíjí energií a nedovolují vám upadat do podzimních či zimních depresí. Pokud tedy máte odvahu, jste dobrodužné povahy a máte rádi výzvy, Irkutsk a okolní krásy jsou vám k dispozici. A pokud máte rádi divokou přírodu, z Irkutsku si musíte vyjet na výlet k Bajkalu. O tom ale v příštím vydání. „Do vstrechi“ u dalšího povídání o Sibiři!

Článek vyšel v časopise vydávaném slovenskou menšinou v Čechách Listy Slovákov a Čechov 9/2013 (http://www.klubsk.net/)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s