Cesty (myšlenko)světem 2017

Už je to dlouho, co jsem zveřejnila nějaký článek. Vlastně poslední jsem napsala v lednu 2015 – tehdy jsem plánovala poslední přednášku, v březnu 2015, v klubu Eleven.

Tehdy jsem si myslela, že přednášení o svém roku na Sibiři jsem uzavřela. Tehdy jsem jistou ruskou kapitolu uzavřela. Blog se na dlouhou dobu, z více důvodů, odmlčel. Spoustu se toho v mém životě dělo, měnilo, zlepšovalo, zhoršovalo, upevňovalo. Situace v Rusku a postoje společnosti k Rusku a Rusům samotným se už několik let setsakramentsky změnili a mění. Bohužel se nás vývoj na tamní politické scéně dotýká a musíme jej vnímat. I já to vnímám.

A společně s tím také vnímám to, jak moji přátelé v Rusku pociťují tu silnou politickou moc – dostávají nižší platy, nemůžou sehnat práci, nemůžou cestovat, jak by chtěli. Jsou daleko. Jsou na Sibiři a na Dálném Východě. Pořádně daleko.

K těmto pocitům připojuji pocity další (příjemnější) – pocity chladné zimy, která teď v ČR panuje. Je to skvělé, je mráz – konečně můžu nosit svůj sibiřský „spacákoidní“ kabát (vy, co znáte moje zimní články z Irkutsku, tak víte). A s klesající teplotou se mi do myšlenek vtírají vzpomínky z let minulých – z let 2012/2013, kdy jsem v Irkutsku, u Bajkalu, studovala a zažila tam jednu z nejchladnějších zim za posledních x desítek let. Mrazivý Irkutsk, spěchající maršrutkáři a ploužící se tramvaje, ranní a noční mlha na trase transsibiřské magistrály. Pevné ledy jezera Bajkal. K tomu se nabalují vzpomínky na nezamrzlý Irkutsk a okolí, klidné vody Bajkalu, písečné duny Barguzinské doliny, nezapomenutelný pohled na medvěda mezi spálenými stromy.

A dostávám se do kolotoče myšlenek, že chci zase zpátky. Musím se vrátit. Pro část svého srdce, které utkvělo na březích jezera a ne a ne chtít zpět. Smiřuju se s tím, že tam už zůstane a já ho budu jezdit navštěvovat.

Takže první krok bude takový: dostala jsem od Bronislava Mikuláška, pořadatele znojemského festivalu , příležitost na Bajkal se téměř po dvou letech vrátit. Ve vzpomínkách. Čeká mě opět přednáška o jezeru Bajkal. V sobotu 28.1. od 10:00.

A druhý krok? V roce 2018 se vydat na cestu. Jakou? To se ještě uvidí!

PS: I samotné jezero se za poslední roky změnilo…kdysi jsem se dušovala, že bych překládal články o aktuálním stavu Bajkalu. Třeba mi to teď bude vycházet lépe. O důvod víc, proč se opět začít zdokonalovat v ruštině a překladu z ní.

letak-cb-1

 

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s